Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > O kampani > Požadavky kampaně

Požadavky kampaně

1.
Zvyšovat objem oficiální rozvojové pomoci České republiky v souladu s našimi mezinárodními závazky na 0,7 % HND do roku 2015.

Prostředky poskytované Českou republikou na zahraniční rozvojovou spolupráci (ZRS) tvořily v roce 2006 0,12 % hrubého národního důchodu (HND), ale díky novému usnesení vlády z června 2007 se tyto prostředky mají snižovat až na 0,09 % HND. Přitom již před 38 lety jsme se zavázali navýšit naši rozvojovou spolupráci na 0,7 % HND do roku 1980.

Podle statistik OSN je Česká republika 32. nejvyspělejší zemí světa. Členské země EU se zavázaly naplnit slib navýšení ZRS na 0,56 % HND v roce 2010 a na 0,7 % HND do roku 2015, ale nové členské země za výrazného přispění ČR si vymohly výjimku: mají usilovat o navýšení objemu ZRS na 0,17 % HND do roku 2010 a na 0,33 % do roku 2015. Střednědobý plán vlády ovšem zatím místo k navyšování naší ZRS vede k jejímu snižování. V současnosti je nutné, aby politická reprezentace podnikla všechny nezbytné kroky k tomu, aby byly do roku 2010 dodrženy alespoň naše snížené závazky. Nejde jen o dobré jméno naší země, ale především o náš příspěvek k naplnění Rozvojových cílů tisíciletí.

2.
Zefektivnit a zprůhlednit rozvojovou spolupráci tak, aby skutečně reflektovala priority rozvojových zemí a přispívala k naplňování Rozvojových cílů tisíciletí, nikoli aby sloužila k podpoře exportu České republiky.

Pro koordinovanou a koherentní správu zahraniční rozvojové spolupráce je nezbytné, aby rozvojová agentura připravovala podklady (Country strategy papers) pro rozvojovou spolupráci na základě komunikace s příjemci. Požadujeme, aby projekty byly definovány především podle Rozvojových cílů tisíciletí, nikoli podle momentálních zahraničně-politických zájmů. Je nezbytné, aby prostředky byly poskytovány na boj proti extrémní chudobě a zajištění základních sociálních služeb v rozvojových zemích a ne na podporu českého exportu či nadnárodních firem.

3.
V přijímajících zemích prosazovat odpovědnou tvorbu a uskutečňování národních programů k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí, a to za spoluúčasti a pod demokratickou kontrolou občanské společnosti.

Pro efektivnější využití zdrojů rozvojové spolupráce je nutné vytvořit nový komunikační rámec mezi dárcovskými a přijímacími zeměmi, který bude odrážet reálné rozvojové potřeby. Strategické rozvojové plány musí být založeny na spolupráci veřejného, občanského i privátního sektoru a musí se zaměřovat především na dosud marginalizované skupiny a regiony. Společně utvářené kontrolní a hodnotící mechanismy nesmí být nástroji zdržování a nátlaku, ale mají zabránit korupci na obou stranách, zvyšovat potenciál dobrého vládnutí v cílových zemích a zlepšovat rozvojovou spolupráci v zemích dárcovských.

4.
Posilovat prostřednictvím českých programů rozvojové spolupráce postavení žen v chudých zemích.

V rámci všech programů integrovat politiku gender mainstreamingu, tzn. ve všech politikách, přijímaných opatřeních a programech (včetně jejich financování) zohledňovat rovné příležitosti a rovná práva žen a mužů a naplňovat Pekingskou deklaraci a Platformu pro akci přijatou na 4. Konferenci o ženách a závazky Konvence o eliminaci všech forem diskriminace žen (CEDAW). To je nezbytné zejména proto, že ženy jsou obecně více ohroženy chudobou a dopady netransparentních rozhodnutí, na nichž se z důvodů své nízké politické účasti nepodílejí nebo podílet nemohou.

5.
V maximální možné míře zbavit nejchudší země nesplatitelných dluhů, které mají u bohatých států, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a dalších věřitelů. Zcela zrušit veškeré nelegitimní dluhy, které vznikly bez vědomí občanů, a byly použity proti jejich zájmům.

Odpuštění neúnosných dluhů by pro rozvojové země znamenalo možnost investovat do školství a zdravotnictví sedmkrát více než dostávají v rámci rozvojové pomoci. To by mohlo zachránit ročně život zhruba 7 milionům dětí a umožnit přístup k základnímu vzdělání 30 milionům dívek a žen. Zároveň s oddlužením je třeba vytvořit mechanismus, který do budoucna zabrání nelegitimním dluhům a neodpovědnému úvěrování. Vhodným nástrojem by byla např. arbitráž o dluzích.

6.
Zajistit spravedlivá a transparentní pravidla mezinárodního obchodu a jejich naplňování v politice vlád a mezinárodních institucí tak, aby jednostranně nezvýhodňovala bohaté země.

Díky malé ekonomické síle, politickému vlivu a omezeným možnostem analyzovat a vyjednávat své zájmy měly chudé země doposud malý vliv na stanovování pravidel mezinárodního obchodu. Značnému vlivu se naopak těší nátlakové skupiny evropského průmyslu. Chudé země musí dostat silnější hlas ve WTO. Pravidla duševního vlastnictví (TRIPS) je nutno změnit tak, aby chudé země měly přístup k novým technologiím a základním lékům. Vláda by měla mít povinnost zveřejňovat kontakty a návrhy všech organizací, které se snaží ovlivnit její obchodní politiku.

7.
Ustanovit závazná mezinárodní pravidla na ochranu veřejných služeb před takovou privatizací a liberalizací, která omezuje rozvoj.

Veřejné služby vždy byly základem rozvoje každé úspěšné země. Občané chudých zemí však trpí nedostatečným přístupem a kvalitou nejzákladnějších služeb, jako jsou zdravotní péče, základní vzdělání či přístup k pitné vodě a sanitárním zařízením nemluvě o přístupu k energiím. Nucenou liberalizací veřejných služeb se zmenšuje prostor chudých zemí uskutečňovat politiku vedoucí k naplnění Rozvojových cílů tisíciletí. Je třeba veřejně podpořit vyřazení vodohospodářství ze Všeobecné dohody o službách v obchodu (GATS) a ukončit podmiňování půjček chudým zemím nebo jejich přístupu na evropské trhy další liberalizací.

8.
Zvyšovat společenskou odpovědnost nadnárodních firem v oblasti lidských práv, ochrany životního prostředí a místního rozvoje.

Přestože firmy, které působí prostřednictvím svých poboček v mnoha různých zemích, deklarují v zemi původu své společenské přínosy, v chudých zemích působí opačně. Negativně působí především odčerpávání přírodních zdrojů, katastrofální pracovní podmínky a dětská práce, ekologické škody a negativní působení na místní komunitu. Je třeba, aby i tyto firmy přijaly svou odpovědnost na rozvoji a to ve všech regionech, kde působí. K tomu by měla přispět i společenská odpovědnost velkoobchodu a obchodních řetězců, z nichž se již některé zavázaly prodávat pouze zboží produkované za eticky přijatelných podmínek a například rozšiřovat sortiment zboží Fair Trade.

9.
Začít s významným a systematickým snižováním emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v České republice – globální změny podnebí nejvíce postihnou chudé země.

Podrobné propočty vědců varují, že rostoucí znečištění oxidem uhličitým a dalšími skleníkovými plyny mění světové podnebí; to v příštích desetiletích způsobí častější a silnější povodně, hurikány, vichřice a vlny horka či sucha, šíření tropických nemocí, zaplavování pobřežních nížin stoupající hladinou oceánů či ještě větší nedostatek vody ve vyprahlých oblastech. Nejhorší důsledky budou v rozvojovém světě. Česká republika patří v přepočtu na obyvatele mezi evropské rekordmany v exhalacích oxidu uhličitého a dokonce do první desítky nejhorších průmyslových zemí světa. Příčinou vysokého českého znečištění jsou uhelné elektrárny, hutě či chemičky, plýtvání energií v průmyslu a přibývající auta i kamiony. Přitom čisté a efektivní technologie i potřebná legislativa jsou na stole. Jenom je použít.

10.
Ukončit dotovaný vývoz evropské zemědělské produkce pod cenou výrobních nákladů, který poškozuje zemědělce v rozvojových zemích.

Zemědělská politika EU, která byla formulována v kontextu potřeby dosažení potravinové soběstačnosti po druhé světové válce, již v současné době naprosto nevyhovuje. Výsledkem subvencí ve výši dosahující takřka 1% HDP je chronická nadprodukce, jejíž subvencovaný vývoz do rozvojových zemí ruinuje tamní zemědělce, a všeobecně užívané intenzivní metody produkce, které mají negativní dopady na životní prostředí, životní podmínky hospodářských zvířat i lidské zdraví. Řešením je přeorientování systému podpor jednak na krajinotvornou a energetickou funkci zemědělství a dále na rozvoj ekologického zemědělství, lokální produkce a agroturistiky. Zároveň je třeba okamžitě ukončit podporu vývozu zemědělských produktů do rozvojových zemí.

Na každého člověka na této planetě připadá spotřeba energie odpovídající ekvivalentu více než 1,6 tuny ropy ročně. Přitom na 2 miliardy lidí nemá přístup ke zdroji elektrické energie. 7.cíl

7.cíl
Zajistit udržitelný stav životního prostředí

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze