podporují naši kampaň
Emma Thompson

Emma Thompson
(všechny osobnosti)

dotace
Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Pressweb

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

O zambijsko-české klinice s doktorem Kusým

titul: ČRo1 - Radiožurnál
datum: 02.01.2007
autor: Vladimír Kroc

Moderátor (Vladimír Kroc):
Dnešním hostem je doktor Stanislav Kusý. Dobrý den. A budeme si povídat o Africe. Konkrétně o Zambii. On je to, dalo by se říci, pane doktore, váš, takový druhý domov. Protože vy už jste tam strávil, když to sečtete, nějakých 15, skoro 16 let. Vzpomenete si, když jste poprvé přijel do Lusaky. Co vás tam vůbec zavedlo, tehdy?

Host (Stanislav Kusý):
Já jsem vlastně studoval medicínu, protože v každém zdravotníkovi je trošku samaritánství, tak jsem chtěl naplnit tuto touhu. Snažil jsem se dlouhá léta do Afriky dostat. Podařilo se mi to poprvé, jako dobrovolníkovi, do Etiopie. Pak v roce 1991 jsem vyhrál konkurs do angloamerické nemocnice u Měděných dolů v Chingole Zambii, kde jsem na pět let získal kontrakt. Kde jsem žil s celou rodinou.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Vy jste řekl, vyhrál. Byla to, v plném slova smyslu, výhra?

Host (Stanislav Kusý):
Já jsem byl rád a byl to samozřejmě kulturní šok. Protože o Africe toho víme dost málo, ale já už hodně v současné době. Ale je to krásná země, zajímavá a medicínu tam potřebují, váží si ji a skutečně nemocnost a úmrtnost jak dětí, tak dospělých je vysoká. Takže si toho váží a jsem rád, že můžeme pomáhat nějakým způsobem.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Vy jste těch pět let působil v nějakém městečku. To nebylo přímo v centru Lusace?

Host (Stanislav Kusý):
Ne, ne. To bylo v Chingole a v Chilabombwe, což znamená žabí kuňknutí, Chilabombwe a je to Copperbelt, což je měděný pás, kde jsou měděné doly. Druhé, třetí, největší na světě. A tam jsou nemocnice, ve kterých jsem pracoval jako pediatr. Pediatr jsem tam byl první v té době. Takže to byla velice zajímavá práce nejenom medicínská, ale i organizační a sociální a všechno dohromady. Je to velmi zajímavé.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Byla tam medicína něčím specifická? Jiná než třeba jinde?

Host (Stanislav Kusý):
Jiná v tom, že tady za 30 let jsem viděl umírat naštěstí jenom dvě děti ve své praxi. A tam dvě až tři denně. Takže to bylo eticky velice náročné.

Moderátor (Vladimír Kroc):
My si budeme o Zambii hodně povídat, ale ještě bych udělal odbočku do té Etiopie. Dají se ty dvě země nějak srovnat?

Host (Stanislav Kusý):
Zambie je na tom, přece jenom, lépe než Etiopie. Co se týče zdravotní situace, protože tam systém, jakýs, takýs kdysi fungoval. Dneska už moc ne. A Etiopci, na rozdíl od Zambijců jsou trošku hrdější, takže jsme měli problém je přesvědčit, že mají dodržovat nějaká doporučení medicínská, lékařská. Zambijci naopak se rádi školí, sestry, zdravotníci a pacienti jsou velmi pozorní a vděční a v tom se to liší.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Vy jste po té pětileté zkušenosti, o které jste se letmo zmínil, se pustil do takového projektu, který se vám podařilo zrealizovat. Asi to nebyla žádná legrace. Teď působíte jako ředitel soukromé zambijsko-české kliniky přímo v Lusace.

Host (Stanislav Kusý):
Správně. Je to v Lusace. To byl projekt, který jsme zpracovali v 90. letech v polovině a díky rozvojové spolupráci České republiky, vlády a Ministerstva zdravotnictví se podařilo ten projekt zrealizovat. Trvala příprava 5 let a nemocnice, taková jakoby poliklinička byla otevřena v roce 2003. Za ty tři roky si získala docela renomé a jméno a snažíme se soukromá proto, aby generovala finance na další projekty.

Moderátor (Vladimír Kroc):
To lze v Africe?

Host (Stanislav Kusý):
Lze, protože je tam sice asi kolem sto klinik, ale jsou různé úrovně. Naše patří, říká se o ní, že je nejčistší. Jsou tam čeští lékaři i sestry. Spolupracujeme se zambijskými lékaři a sestrami. Snažíme se odvádět evropský standard lékařské péče. Takže přichází i diplomatický sbor.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Na to jsem se právě chtěl zeptat, jestli jste pro Zambijce Evropané, Čechoslováci nebo Češi nebo Pražané, i když musím říci, že vy jste původně začínal v Českém Krumlově.

Host (Stanislav Kusý):
Čechoslováci, bohužel Czech Republik málokdo zná. Takže Czechoslovakia.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Ale lepší zase než Evropané, že to rozlišují.

Host (Stanislav Kusý):
My jsme tam mívali dobré jméno v Zambii. To byla bývalá severní Rhodezie, takže od 60. let vlastně čeští experti i lékaři, veterináři tam pracovali. Znají Baťu, znají sportovce, fotbalisty v současné době. Takže myslím, že to jméno se tam podařilo udržet. Bývali jsme tam 3 Češi. Dneska za ty tři roky tam přišlo kolem 70 Čechoslováků, Čechů především.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Vy působíte jako ředitel, ale nejste tam celý rok. Nějaký 6 až 8 měsíců z roku. Jak se to dá, takto na dálku, řídit? Vy jste potom tady v Praze, kde také máte kliniku.

Host (Stanislav Kusý):
Tak samozřejmě máme vybraný tým, což je složitější a složitější získat na ty extrémní podmínky lékaře i sestry. Ale dělají tady pohovory. My je školíme. Musí to být srdcem, kteří tam chtějí. Musejí chtít pracovat. Není to o penězích, protože je to z velké části dobrovolná práce.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Pane doktore, je o to zájem, o tu práci?

Host (Stanislav Kusý):
Býval lepší, býval vyšší než v současné době.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Co ty lidi motivuje? Vy jste řekl, že musí to být od srdce.

Host (Stanislav Kusý):
Jednak pomáhat především. Musí mít rádi medicínu, protože není to o cestování. Protože každá práce, pokud někde déle pracujete, tak je to nakonec z práce domů. Musí mít rádi Afriku. Ti lidé nemohou si tam jít řešit svoje problémy z Evropy nebo z Čech. To většinou dopadne špatně. Máme třeba příklady. Je tam rehabilitační pracovnice, která přišla na 3 neděle. Tak je tam pátý rok. Velmi se ji tam líbí. Uznávaná práce. Organizuje si svoji práci. Máme vynikající spolupráci s jihočeskou universitou, kde se vystřídalo za tři roky 26 studentek po třech měsících a ty se tam vrací. Protože to skutečně, když si říkáme i mladí lidé, tak to mění jejich životní hodnoty. Jestliže se dostanete mezi pacienty, z nichž třeba v Hospicu dětském z 220 dětí je 150 HIV pozitivních nebo mají onemocnění AIDS, tak skutečně ta děvčata i ti kluci, kteří tam chodí pracovat, tak je to změní a chtějí se tam i vracet. Protože Zambijci jsou velmi příjemní. Velmi příjemní.

Moderátor (Vladimír Kroc):
A Zambie ale patří mezi, asi nejvíce zamořené, země právě tím virem HIV v Africe. Je to tak?

Host (Stanislav Kusý):
Bohužel. No. Incidence je vysoká. Bývala kolem 45 %. Dneska oficiální čísla říkají 23 %. A neumíme si to vůbec, z našeho pohledu, představit. U nás je kolem 700 pozitivních pacientů, z čehož kolem 180 zemřelo. Tam například skupina lidí v těch dolech, kdy jsem pracoval. Tak skupina, kterou potřebujete v dolech na těžkou práci od 19 do 25 let, tak neexistuje. Ta téměř vymřela. Takže to jsou nepředstavitelná čísla.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Hostem prvního vydání pořadu Světem křížem krážem v roce 2007 je doktor Stanislav Kusý, který v Zambii vede soukromou zambijsko-českou kliniku přímo v Lusace. Ta funguje už 4. rok. Řekli jsme, že tam je tedy samozřejmě český personál. Pochopitelně školíte i personál místní. Vy jste řekl, že ta práce není příliš o cestování, ale vy vyjíždíte mobilní klinikou do terénu. Kolik lidí ročně ošetříte?

Host (Stanislav Kusý):
My máme dva projekty, které se nám podařilo díky vládě České republiky zorganizovat. A to je Děti ulice a mobilní porodnice. A generujeme i finance z kliniky. Takže ročně ošetřujeme zdarma, bezplatně 6 tisíc pacientů a vyjíždíme do vzdálenosti až 220 km od Lusaky. To děláme jednak preventivní prohlídky a jednak léčíme pacienty. Máme i přenosný ultrazvuk. Takže se tam podařilo v letošním roce, díky gynekologovi z České republiky, zorganizovat těhotenskou péči pro matky.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Vy máte těch projektů hodně. Ani nevím, jak to všechno stíháte, protože kromě jiného říkal jste mi, to není přímo projekt, ale že pravidelně navštěvujete třeba polský sirotčinec, kde jsou právě HIV pozitivní a kde není stabilní lékař.

Host (Stanislav Kusý):
V Zambii je to vůbec složité, protože na 10 milionů jsou stejně velcí jako my, tak mají kolem 200 lékařů. Například speciality, jako neurolog je jeden na celou zemi. Ušní lékař, ORL jsou 4. Je tam veliký sirotčinec, který byl založen v roce 1926 celkem slušně v současné době vybavený. Ale nemají lékaře, protože tam nikdo nejezdí. My už tam jezdíme pátý rok. Jednou týdně. Je to 40 km vzdálené a tam ošetřujeme děti, které potřebují naši péči. Je tam i Hospic, děti které mají onemocnění AIDS. I tam jsme spolupracovali a tam pracovaly studentky z Jihočeské university, z té fakulty sociálně zdravotní, což jsou obrovské zkušenosti, které nikde nemohou získat. Ta děvčata se dostávají do terénu, kde 8 hodin denně pracují přímo s dětmi, s dospělými. Například veliký problém, to je v celé Africe, v Zambii především, kde už je dneska milión dětí sirotků, kde oba rodiče zemřeli na AIDS.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Pojďme k těm projektům. Ono to vlastně souvisí, vy děláte také adopci na dálku. Jak to funguje ve vašem případě?

Host (Stanislav Kusý):
My to nazýváme adopce zambijských dětí. Je to spíše takový vrchol té pyramidy, protože z těch projektů Děti ulice vlastně jsme zjistili, že v Coumpandu, v sídlišti místních obyvatel. Většinou se myslí, že na vesnici je to horší než ve městě. Bohužel, je to naopak, protože na vesnici většinou velká rodina umí se ještě postarat o ty sirotky, tak ve městě tomu tak není. Kde třeba babička se stará o 12, 15 dětí. Takže my jim pomáháme. Děvčata z té university, naše sociální pracovnice z té kliniky denně chodí a učí ty děti základní hygieně. Zároveň vybíráme i děti na auto adopci zambijských dětí. V současné době jich máme adoptovaných 15. Dostávají finanční částku na vzdělání a na zdravotně sociální péči. Například takový problém, že škola je do 7. třídy zdarma, ale pokud nemáte na boty a uniformu, kterou je povinné ve škole mít, tak nemůžete do školy. Takže my jim zajišťujeme učebnice, vybíráme školu. Je to cílená pomoc. To znamená, peníze nedáváme nikomu cash, do ruky, ale v hotovosti přímo do té školy, kde se kontroluje, jestli chodí do školy, nechodí, jaké má výsledky? Ještě odpoledne jsou vzdělávány zase v základních věcech. V hygieně, jak si prát, čistit zuby.

Moderátor (Vladimír Kroc):
K tomu navíc jste založili teď nově v Lusace edukační centrum, kde učíte už řemesla.

Host (Stanislav Kusý):
Ano, ano. To se nám podařilo, protože v Zambii nebo ve všech těch projektech rozvojové spolupráce jsem měl to štěstí, že jsem prošel všemi třemi systémy nebo způsoby. První jsou dárečky. To mají rády velké firmy. To moc nefunguje. Druhé je, že léčíte. To jsem dělal třeba v Etiopii, kde vyléčíte za půl roku nebo léčíte pět tisíc lidí a když se vrátí zpátky do té komunity, tak stejně onemocní. Třetí, nejdražší, která se nám podařila teď a organizačně nejsložitější, že i něco učíte. To znamená, nedáváme jim rybu, ale učíme je lovit. Takže máme truhlářskou dílnu. Každá dovednost, kterou se naučí, tak je to šance přežít. Že se umí sami o sebe postarat. Vydělat peníze a zajistit rodinu. Takže máme otevřenou truhlářskou dílnu od srpna letošního roku a šicí dílnu od ledna 2006. Kde se učí šít děvčata a chlapci truhlařinu. Takže jsme rádi.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Dá se mluvit o nějakém vděku? Jak oni se k tomu staví? Je zájem vůbec se strany těch dětí nebo spíše rodičů?

Host (Stanislav Kusý):
Obrovský zájem, samozřejmě. Zambijci jsou příjemní v tom, že nejsou agresivní. Nikdy neválčili, nebojovali a chtějí se velmi učit. Takže to je příjemné. Takže bychom měli v deseti, dvaceti stonásobný zájem. Protože se chceme soustředit na kvalitu a nemáme tolik finančních prostředků, tak chceme, aby se minimálně, tak do deseti dětí ročně, vyučilo truhlářem, těch studentů. A těch děvčat je víc.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Pokud jsme teď dostali některé naše posluchače do rozpoložení, že by rádi pomohli a nebo se i aktivně zapojili, dejme tomu mají zdravotnické dovednosti nebo samozřejmě je to jejich profese. Kam se na vás mohou obrátit nebo, kde se mohou hlásit? Je nějaký kontakt? I třeba ohledně té adopce na dálku?

Host (Stanislav Kusý):
Kontakt je e-mailový nebo telefonický. Adresa je: www.czech-aidczecheid.cz . Nebo na telefonním čísle 739158444.

Moderátor (Vladimír Kroc):
V pořadu Světem křížem krážem v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu je vzácným hostem doktor Stanislav Kusý, který je zrovna na návštěvě, dalo by se říci, v Praze, kde má také svoji kliniku. Ale hlavně vede soukromou, zambijsko-českou kliniku v Lusace. My už jsme řekli, že jste 16. rokem v Africe. Takže už to musí být vaše láska. Jezdíte tam také tak, že třeba máte čas někdy někam vycestovat, poznávat, vidět? Rád byste, možná.

Host (Stanislav Kusý):
Moc ne. Samozřejmě největší lákadlo jsou Viktoriiny vodopády. Kdykoliv, kdokoliv přijede, tak je doprovázím na Viktoriiny vodopády. Nádherný, osmý div světa. Dneska se říká, že Zambie je jedna z posledních zemí, kde je divoká příroda, takže zvířata vynikající, ale času není moc. Spíš vyjíždíme s klinikou do buše, takže vidíme ten život těch lidí. Příroda nádherná. Je to vlastně tím, že je to ve vysoké nadmořské výšce, tak jsou to subtropy spíš než tropy. Ale je to nádherná země.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Když necháme stranou teď pandemii, AIDS a HIV pozitivní pacienty. Setkáváte se tam s nějakými zvláštnostmi? Třeba teď, když jste mluvil o té zvěři, se zvláštními poraněními?

Host (Stanislav Kusý):
Ano. To je zajímavá otázka. To málokdo ví, že nejvíc poranění v Zambii je od hrochů, od krokodýlů. Více od hrochů, protože hroch nechce člověka zabít, ale chce si s ním hrát ve vodě. Takže ho většinou utopí. Takže to už nebývají naši pacienti a krokodýli, kteří jsou všude přítomni a hadi. Ale hadů ne tolik, ale krokodýlů zranění dost.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Jak se vám žije v Lusace? Dá se to srovnávat s nějakými evropskými standardy?

Host (Stanislav Kusý):
Nedá, nedá. To je něco jiného. To je jiná kultura. Jiný selský rozum. Takže třeba před těmi patnácti lety, když jsme přijeli, tak se tam nedalo téměř nic koupit ani k jídlu. V současné době jsou tam velké řetězce. Takže co se týče zásobování, to se zlepšilo. Jinak jsou ekologické věci, jako u nás špatné. Změnila se doprava. Moc věcí. Ale, když je tam člověk sám, tak nejvíce, co se nedá ničím vyvážit, je opuštěnost. Když je tam člověk sám tak dlouhou, šest, osm měsíců, tak opuštění od známých a rodiny, tak to je významná záležitost, která se nedá ničím vyvážit.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Potkáváte tam nějaké české turisty? Nebo vůbec jezdí tam turisté?

Host (Stanislav Kusý):
Turisté tam jezdí a ta zambijsko-česká klinika je zároveň i centrem kulturním a centrem České republiky. Jsme uvedeni na stránkách Ministerstva zahraničních věcí jako kontaktní místo. Takže nás vyhledávají téměř všichni, kdo tam přijedou. Což je za rok, možná v současné době, už tak 20 Čechů. Jezdí tam jak soukromě, tak přes nějaké výzkumné akce. Takže my jim pomáháme tu logistiku zvládat. Co to je Zambie, jak se tam mají chovat, co mají dělat? Takže jim pomáháme.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Je potřeba, když už se bavíme teď s lékařem. Zeptám se. Jsou potřeba nějaká speciální očkování, když se vydáme do této africké země?

Host (Stanislav Kusý):
Povinná nejsou dneska žádná očkování. Doporučená samozřejmě je žlutá zimnice. Doporučují ji všichni, aby měli žloutenku A,B a co já si dávám pozor, tak samozřejmě se bojíme všichni HIV pozitivity. Protože vždycky máte nějakou odřeninu a musíte vyšetřovat bez rukavic, protože to není etické, šahat na někoho v rukavicích a vyšetřovat. Samozřejmě malárie. Já bych se chtěl soustředit i v budoucnosti spíše na malárii, protože na HIV, AIDS je strašně moc peněz jde. Ta malárie, na kterou umírá ročně 2 miliony lidí a 4 ve světě, tak ta se dá preventivně ošetřit a léčit a byly by tam větší výsledky, kdyby se na to dalo více peněz. Takže ta malárie, té se bojíme nejvíce. Nikdy jsem si třeba za 16 let nedal led do pití. Takové základní tři, čtyři věci, které je třeba dodržovat jako v každé tropické nebo rozvojové zemi.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Osvojil jste si už za ta léta nějaká domorodá slůvka. Třeba pozdrav na rozloučenou?

Host (Stanislav Kusý):
Spíš, dobrý den. Mulišany. Jako základní jazyk je tam samozřejmě angličtina, takže všichni přes angličtinu. Jinak je tam 70 jazyků. Z toho 7 psaných jazyků. Takže se musejí domlouvat přes tlumočníky. Naštěstí angličtina je, jako bývalá britská kolonie, tak všichni anglicky hovoří.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Já vám popřeji samozřejmě šťastnou cestu do Zambie a zejména šťastný návrat. Ať se vám tam daří vaše práce, protože našim dnešním hostem v pořadu Světem křížem krážem byl pediatr původem, ale dnes už ředitel soukromé zambijsko-české kliniky v Lusace doktor Stanislav Kusý. Mějte se hezky a nashledanou.

Host (Stanislav Kusý):
Děkuji za pozvání. Děkuji a nashledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc):
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám přeje Vladimír Kroc.

Každoročně umírají na světě až tři miliony lidí na malárii, z čehož více než 90 % připadá na africký kontinent. 6.cíl

6.cíl
Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze