podporují naši kampaň
Emma Thompson

Emma Thompson
(všechny osobnosti)

dotace
Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Respekt

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Nový Washingtonský konsenzus?

titul: Ekonom
detail: č.31  str. 48
datum: 31.07.2008
autor: Dani Rodrik

Dani Rodrik se zamýšlí nad takzvanou Spencovou zprávou, která diagnostikuje problémy rozvojových politik.

Je tomu dva a půl roku, co čelní představitelé Světové banky oslovili laureáta Nobelovy ceny Michaela Spence a požádali jej, aby vedl špičkově kvalifikovaný výbor pro hospodářský růst. Významnější už dotčená problematika být nemohla. "Washingtonský konsenzus" - nechvalně proslulý seznam toho, co tvůrci politik v rozvojových zemích mají a nemají dělat - tou dobou už vyšuměl. Čím jej ale nahradit?
Spence si nebyl jistý, zda je tím správným člověkem pro tento úkol. Jeho výzkum se zaměřoval na teoretické otázky ve vyspělých ekonomikách, sám působil jako děkan fakulty obchodu a v oblasti hospodářského rozvoje mnoho zkušeností neměl. Úkol ho ale zaujal. Tak se zrodila Spencova Komise pro růst a rozvoj, hvězdami posetá skupina tvůrců politik, jejíž závěrečná zpráva byla zveřejněna na konci května.

Meze našich znalostí

Spencova zpráva představuje v rozvojové politice předěl - stejnou měrou kvůli tomu, co říká, jako kvůli tomu, co neříká. Pryč jsou sebevědomá tvrzení o výhodách liberalizace, deregulace, privatizace a volných trhů. Pryč jsou šablonovitá doporučení politických přístupů nedotčená odlišnostmi vycházejícími ze souvislostí. Místo toho si Spencova zpráva osvojuje přístup, který přiznává meze našich znalostí, zdůrazňuje pragmatismus a pozvolný postup a pobízí vlády k experimentům.
Spencova zpráva odráží širší myšlenkový posun v rozvojové politice, posun, který se netýká jen strategií růstu, ale i zdravotnictví, školství a dalších sociálních politik. Tradiční rámec politických přístupů, jejž nové uvažování postupně nahrazuje, není diagnostický, ale spíš presumptivní.
Vychází z pevných předpojatých názorů na podstatu problému: příliš mnoho (či příliš málo) státních regulací, příliš chatrné řízení, příliš málo veřejných výdajů na školství a zdravotnictví a podobně. Navíc doporučení tohoto tradičního rámce na sebe berou podobu "nekonečného seznamu" reforem a zdůrazňují jejich komplementární podstatu - tedy nutnost podstoupit je všechny najednou - namísto určování jejich posloupnosti a priority. Upřednostňují se univerzální recepty: "modelová" institucionální uspořádání, "osvědčené postupy", prověřená pravidla atd.

Podezřelé všeléky

Proti tomu nový pohled na politické strategie vychází z relativního agnosticismu ohledně toho, co funguje. Jeho hypotézou je, že chudé země mají spoustu "rezerv", takže jednoduché změny mohou dokázat hodně. Je proto výslovně diagnostický a zaměřuje se na nejvýznamnější původce ekonomických nesnází a omezení. Místo komplexní reformy zdůrazňuje experimentování s politikami a relativně úzce zaměřenými iniciativami usilujícími o hledání místních řešení a vyzývá k dohledu a hodnocení, aby se zjistilo, které experimenty se osvědčily.
Tento nový přístup je podezíravý vůči univerzálním všelékům. Rozhlíží se raději po novátorských politikách, jež nabízejí nejkratší cestu k řešení lokálních ekonomických a politických komplikací. Jedná se o přístup silně ovlivněný experimentálním pozvolným postupem Číny po roce 1978 - nejvelkolepějším příkladem hospodářského růstu a zmírnění chudoby, jaký kdy svět zažil.
Spencova zpráva nemá žádné vlastní "velké myšlenky", ale snaží se neopomenout žádný úhel pohledu. Jak poznamenává k samotné hospodářské reformě, chcete-li něco v dlouhodobém výhledu zásadně změnit, je třeba dělat drobné krůčky. U souboru myšlenek, jež se od tradičního přístupu zřetelně odchylují, bylo dosti slušným kouskem už dosažení konsenzu v té míře, v jaké se mu to podařilo.

Vlastní recepty

Spencovi slouží ke cti, že se zprávě daří vyhýbat se jak tržnímu, tak institucionálnímu fundamentalismu. Místo nabízení snadných odpovědí, jako třeba "dejte trhům volnou ruku" nebo "dejte do pořádku řízení a správu", správně zdůrazňuje, že každá země musí najít svou vlastní léčebnou směs. Zahraniční ekonomové a rozvojové agentury sice mohou dodat některé ingredience, ale jedině země samotná může přijít s receptem.
Existuje-li nějaký nový Washingtonský konsenzus, pak je to vědomí, že soubor pravidel je třeba vypracovat doma, nikoli ve Washingtonu. A to je skutečný pokrok.

© Project Syndicate 2008
www.project-syndicate.org
Dani Rodrik
- Profesor politické ekonomie na Škole státní správy Johna F. Kennedyho při Harvardově univerzitě.
- První držitel ceny Alberta O. Hirschmana udělované Radou pro společensko-vědní výzkum.
- Poslední kniha - One Economics, Many Recipes: Globalization, Institutions and Economic Growth

Každoročně umírají na světě až tři miliony lidí na malárii, z čehož více než 90 % připadá na africký kontinent. 6.cíl

6.cíl
Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze