Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Články

Řešení pro Řecko ze zkušeností Jubilee

publikováno: 12.07.2015       téma: Ostatní

Rozvojový expert Tomáš Tožička, který se dlouhodobě angažuje v Jubilee, mezinárodní kampani za odpuštění dluhů nejchudším zemím, se s pomocí zkušeností z této kampaně podíval na současné problémy Řecka a možné scénáře řešení.

Radio Plus

Radio Plus, 10.7.2015, pořad Ranní plus o osmé, hosté Tomáš Tožička a Miroslav Ševčík.

Get Flash to see this player.

 

Pravo-levá neschopnost v řecké krizi

Deník Referendum, 10.7.2015, autor: Tomáš Tožička

Nová analýza Mezinárodního měnového fondu prokazuje hloupost pravice a neschopnost levice při řešení dluhové krize Řecka.

V předvečer řeckého referenda zveřejnila Tsiprasova vláda několik údajů ze studie Mezinárodního měnového fondu (MMF) z roku 2016. Ano nečtete špatně, promluvila k nám budoucnost. Následně MMF zveřejnil celý předběžný text studie, která se zabývá udržitelností řeckého dluhu. Výstupy jsou jasné. Řecký dluh je nesplatitelný a další zadlužování prostřednictvím tzv. záchranných balíčků nemá smysl, pokud nedojde k redukci řeckého dluhu alespoň o třetinu.

Analýzy a data ale pro evropské politiky mnoho neznamenají. Dotlačení Řecka k dalším škrtům, především na těch nejohroženějších skupinách, a další navyšování dluhu, jsou jen ukázkou naprosté ztráty racionality ve vedení zemí Evropské unie i v Evropské komisi. Podřezávání domácí poptávky prostřednictvím ořezávání sociálních výdajů ještě nikdy žádnou zemi z krize nevyvedlo.

Podíváme-li se na konkrétní čísla, pak Řecko dluží 317 miliard eur. Z toho pětadvacet miliard dluží MMF. Dalších 67,5 miliardy eur dluží privátním věřitelům, kteří částečné oddlužení (tzv. haircut) už provedli – byť někdy jen snížením úrokových sazeb. Zbylých 224,5 miliard eur tvoří dluhy ze záchranných balíčků!

Stalo se tedy to, co jsme jako zástupci Jubilee (mezinárodní kampaň k problematice dluhů) říkali již v roce 2011: Místo aby se krize řešila, je finančně podporována.

Většina těchto „záchranných balíčků“ sloužila k tomu, aby sanovala rizikové úvěry bank, nebo spekulativní půjčky zemí eurozóny. Ty si mezi lety 2010 a 2011 mohly půjčovat peníze u Evropské centrální banky za 1,5 % a pak je obratem půjčovat Řecku za 3–4 %. Řecké vlády z nich viděly jen minimum, které bylo potřebné čas od času pro pokrytí nezbytných potřeb a zajištění oběživa. Zbytek byl použit především na sanování spekulativních rizikových úvěrů bank a zemí eurozóny.

Studie také ukazuje na mnoha grafech, jak nerealistická očekávání byla na začátku krize. Nejtypičtějším příkladem jsou nadhodnocené příjmy z privatizace. Předpoklad se z nějakých čtyřiceti miliard očekávaných zisků na začátku krize scvrkl na sotva tři miliardy v realitě. I když se podíváme na další odhady v průběhu krize, vidíme, že ekonomičtí experti se nebyli schopni realitě ani přiblížit.


Krizová matice neudržitelnosti řeckého dluhu Graf IMF. Greece: Preliminary Draft Debt Sustainability

Ve studii MMF najdeme také matici, podle níž MMF standardně hodnotí schopnost země splácet dluhy. Jedná se o třikrát pět políček nejrůznějších kritérií. V případě Řecka je čtrnáct z patnácti červených, tedy v nejkritičtější situaci. Ani nejzadluženější nejchudší země neměly tuto „mapu přehřátí“ tak kritickou. Přesto jsou Řecku dále poskytovány půjčky, místo aby došlo k zásadní redukci. To je bezprecedentní neodpovědnost.


Plán zisků z privatizace. Graf IMF. Greece: Preliminary Draft Debt Sustainability

Jediným dosud nekritickým bodem tak zůstává to, že Řecko není zadluženo v cizí měně. Pokud tedy dnes někdo mluví o možnosti řešení dluhu Řecka vystoupením z Eurozóny je úplně mimo. Pokud to říká někdo z politiků, pohybuje se na hranici zločinného spiknutí. Nejen proti Řekům, kterým by díky oslabenému exportu a zákonité devalvaci nové měny vůči Euru narostl dluh do astronomické výše. Je to absolutní neodpovědnost i vůči obyvatelům eurozóny a EU obecně, protože pak by ze svého dluhu neviděli ani ony zatím realistické dvě třetiny, ale nejspíš vůbec nic.

A to za cenu obrovských škod na lidech i infrastruktuře Řecka i na poškozeném vnitřním trhu EU. O morálních ztrátách na étosu evropské solidarity a spolupráce raději pomlčme.

Empirické zkušenosti z úspěšných restrukturalizací dluhů ukazují jasně, co je třeba provést k úspěšnému řešení dluhové krize.

  1. Provést dluhový audit, který ukáže, jak dluhy vznikly, kdo za ně nese odpovědnost a jaká byla jejich legálnost i legitimita. Ekvádor díky dluhovému auditu dosáhl 70% oddlužení u 95 % věřitelů.
  2. Zavedení vládní komplementární měny, která zajistí potřebné oběživo k pokrytí potřeb místní poptávky a k posílení vnitřního trhu. Komplementární měny sehrály zásadní roli při řešení dluhové krize v Argentině.
  3. Zásadní odepsání dluhu suverénních, multilaterálních i privátních věřitelů – v případě Řecka se jedná o sto miliard eur minimálně. Oddlužení musí zemi umožnit, aby začala zase normálně fungovat ekonomika a země se vrátila na standardní kapitálové trhy jako Spolková republika Německo po masivním oddlužení v roce 1952 – tehdy dostalo i odklad dluhů od Řecka, které mu ale dluhy dodnes nesplatila... Malé oddlužení jen proces prodlužuje, zdražuje a zvyšuje pravděpodobnost jeho opakování.
  4. Zajištění financí pro podpůrné rozvojové programy. Investice z vnějšku zásadním způsoben pomáhají nastartovat ekonomiku, jak ukázal Marshallův plán pro Německo a některé programy rozvojové spolupráce v nejchudších a středněpříjmových zemích. 
  5. Zajištění sociálních výdajů pro ohrožené skupiny obyvatel zvyšuje jejich schopnost postarat se o sebe a zároveň posiluje lokální ekonomiku a stimuluje vnitřní poptávku, čímž přispívá i k tvorbě pracovních míst. Německo začalo posilovat sociální výdaje hned po druhé světové válce a během jednání o oddlužení na něj nebyl tvořen žádný tlak, aby sociální výdaje omezovalo. Naopak po oddlužení došlo k dalšímu posilování tzv. sociálního státu a k nastartování tzv. německého ekonomického zázraku.
  6. Pro snížení dalšího rizika zadlužování a spekulací je nezbytné zavést mezinárodní insolvenční řízení, které by státům umožnilo vyhlásit bankrot, požádat o ochranu před věřiteli a zajistit spravedlivé vypořádání dluhu s tím, že budou dodržena lidská práva a zachovány základní funkce státu. Příkladem by mohly být kapitola devět o insolvenci veřejných institucí a obcí v insolvenčním zákoně USA. Česká republika by měla přestat bojkotovat tento proces v OSN.

Výstup z řecké krize je však jasný již teď. Pravice, ať už ta konzervativní či neoliberální, není schopna postupovat racionálně a to ani na základě dat z institucí, které pracují v její prospěch.

Konzervativní levice sociálnědemokratického typu se snaží maximálně o mírnou sociální soudržnost v mezích kapitalistických zákonů a čtyřletého volebního období.

Bohužel ani evropští levicoví radikálové nejsou schopni vyjít ze starých modelů státního paternalismu a nedokážou pracovat s reálnou lidovou participací a angažovaností.

Komunitaristické nástroje lidové ekonomiky, občanská participace na rozhodování o správě veřejných věcí, to vše spojené s obecnými principy budování komunit – od obcí až po OSN, se v posledních dekádách ukazují jako nejvíce životaschopné – jak to ve svých studiích nakonec prokázal i tým Elinor Ostromové.

Škoda, že je řecká vláda nevyužila. Znamená to pro ni pomalý konec a evropskou skutečnou levici to staví před nutnost zásadního přehodnocení své existence i východisek, na nichž stojí.

Na této planetě nemůžeme dosáhnout rozvoje a trvalého míru, pokud budou ženy ve společnosti nadále odsouvány do podřadných, často nebezpečných a úmorných společenských pozic. 3.cíl

3.cíl
Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze