Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Články

Když k životu chybí pár dolarů

publikováno: 18.12.2006       téma: Ostatní

Muhammad Junus Letošní udělení Nobelovy ceny míru bangladéšskému ekonomovi a zakladateli mikrofinanční instituce Muhammadu Junusovi nás upozornilo na pozoruhodnou, ale zde téměř neznámou ekonomickou a sociální aktivitu V neustálém hemžení na zeleninovém trhu ve čtvrtmilionovém peruánském městě Ventanilla prodává Gabriela Camacho Diazová už dva roky. Ze začátku nakupovala každý den pár kousků ovoce, které se pak snažila o trochu dráž prodat. Jenže když za utržené peníze nakoupila jídlo pro rodinu, nezbylo jí na víc než na nákup zase několika kousků ovoce, které další den opět s malým ziskem nabízela zákazníkům. Na to, aby nakoupila ve větším, a tedy levněji, neměla z čeho ušetřit. Točila se v kruhu chudoby. Když přišel jednou ke Gabrielinu stolku zaměstnanec Mibanco Ventanilla a nabídl jí půjčku za překvapivě dobrých finančních podmínek, využila té příležitosti. Za vypůjčených 430 amerických dolarů nakoupila větší množství levnější zeleniny, jejímž prodejem se jí konečně podařilo něco málo vydělat. Čtyřikrát si půjčila a čtyřikrát úvěr splatila, až se jí povedlo vybudovat dobře zásobený, před sluncem chráněný stánek s fungující váhou, který přitahoval dostatek zákazníků. [b]Kam banky nedohlédnou[/b] Podobně jako Gabriela využívají dnes ve světě miliony nemajetných lidí možnosti půjčit si malý obnos, který jim slouží k nastartování drobného podnikání. Tyto mikropůjčky neboli mikrokredity jsou poskytovány těm, kteří nemají z čeho našetřit a ani si nemohou půjčit od banky, protože nemají majetek, jímž by mohli za úvěr ručit. Jen vloni pomohly rozjet drobnou výdělečnou činnost devadesáti dvěma milionům lidí ve všech světadílech. Institucí, které se na financování v malém specializují, jsou na světě už více než tři tisíce. A kdo vlastně ročně rozpůjčuje po malých částkách tolika lidem? Pod vžitým názvem "mikrofinanční instituce" se skrývají hlavně neziskové organizace, které poskytují finanční služby jako formu rozvojové pomoci. Částka kolem sta až tří set eur je pod "rozlišovací úrovní" klasických bank, nicméně stačí na nákup osiva, šicího stroje či zboží na prodej. Jenže vyžaduje stejné administrativní náklady jako úvěr desetinásobný či stonásobný, což znamená vysoké náklady pro instituce, které se na mikrokredity specializují. Proto nemá-li daná instituce neustálý příliv dotací a chce-li být finančně soběstačná, musí náklady pokrývat prostřednictvím vysokých úrokových sazeb, které dosahují až dvaceti, v některých případech až jednoho sta procent ročně. Ale i tak je půjčka mnohem výhodnější než od vesnických "lichvářů", kteří nabízejí peníze za měsíční úrok v řádu desítek procent. [b]Satisfakce[/b] Nedávné udělení Nobelovy ceny míru bangladéšskému ekonomovi a zakladateli vlivné mikrofinanční instituce Muhammadu Junusovi bylo satisfakcí za originalitu jeho přístupu, za odvahu a mnohaletou práci. Výzkumný projekt z roku 1976 se mu podařilo během let rozvinout v ohromnou bankovní instituci. Jím založená "banka chudých" Gramín rozpůjčovala za svou existenci víc než pět miliard amerických dolarů téměř sedmi milionům lidí, což je jasným argumentem úspěšnosti. Od osmdesátých let objem poskytnutých úvěrů každým rokem rostl nejen v Bangladéši, nýbrž rovněž v Indii a poté v celé Asii. Mikrofinance se odsud rozšířily do Afriky i Latinské Ameriky. Junusovu roli vyzdvihuje i Organizace spojených národů: "Dokázal, že chudí lidé mohou vydělávat i zbohatnout, a popřel tak klasické vnímání pomoci jakožto pouhé poskytování služeb v oblastech, jako je zdravotnictví či školství," ocenil jej v britském deníku Guardian Kevin Watkins z Rozvojového programu OSN, který se podílí na vytváření Zprávy o lidském rozvoji. Ta hodnotí kvalitu života v rozvojových zemích škálou různých sociálních a ekonomických ukazatelů. "Mikrokredity představují inovativní způsob řešení problémů nejchudších lidí. Je zajímavý právě tím, že vznikl odspoda jako reakce na jejich bezprostřední potřeby," vysvětluje Michal Kaplan, bývalý zástupce České republiky ve Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. "Ale právě proto jsou rozsah a dosah mikrokreditů dosti malé, v žádném případě nejde o zázračný lék, který by vyřešil všechny problémy chudoby," upozorňuje Kaplan na limity této metody. [b]Moje čest je zárukou[/b] Ve srovnání se situací u nás, kde podnikatelé nechávají svoje firmy krachovat jak na běžícím pásu, jsou chudí lidé vůči svým dluhům mnohem odpovědnější. Je to dáno také tím, že většinou mikrofinanční instituce pracují se skupinami pěti až deseti osob. Ty mezi sebou nejen vzájemně ručí za individuální úvěry, nýbrž také hlídají, aby každý z členů využíval úvěr správným způsobem. Navíc častým doplňkem půjček je povinné spoření, což dále zvyšuje pravděpodobnost řádného splácení. Nesplacení částky považují sousedé za neúspěch a někde až za hanbu. Mikrokredity však nejsou bez rizika. Mikroúvěrové instituce, které dobyly tu část trhu, kam se banky neodvážily nebo která je nezajímala, se nyní učí způsobům, jak svoje rizikové investice dostat nazpět. Mnohdy si osvojují dost nevybíravé techniky a využívají přitom právě těch parametrů mikropůjček, které se z jiného pohledu jeví jako hlavní výhody. Ve zprávě indické Společnosti za odstranění venkovské chudoby byly popsány metody od ponižujících komentářů na adresu neplatičů až po situaci, kdy byly členky ručitelské skupiny nuceny stát na slunci do té doby, než jedna z nich odevzdala dlužnou splátku. V "Mekce" mikrokreditu, v indickém státě Ándhrapradéš, byl dokonce zaznamenán větší výskyt sebevražd u těch dlužnic, které nedokázaly splatit svoji mikropůjčku. Mikrokredity jsou doménou právě žen. Celosvětově představují ženy více než osmdesát procent klientů mikrofinančních institucí. Ženy dobře fungují ve skupině, dokážou lépe než muži půjčku využít a jejich platební morálka oproti mužům je na nesrovnatelně vyšší úrovni, shodují se odborníci. Ženy vydělané peníze dávají na potřeby domácnosti -matky mohou dětem koupit mléko, kvalitní stravu, zaplatit léky. Zlepšení životních podmínek se tak týká celé rodiny a zapojení žen do ekonomických procesů se odráží i ve zlepšení jejich společenského postavení. Nadto klasické banky ve třetím světě půjčují téměř výhradně mužům, tudíž mikrofinance zaplňují díru na trhu s finančními službami. [b]Náš člověk v Mexiku[/b] "Co se týče organizačních schopností, nebál bych se některé starostky indiánských kmenů postavit do vedení západních korporací," cení si schopnosti žen Tomáš Hess z mexické mikrofinanční instituce FIPS AS, která je financována z vládních zdrojů, má devět tisíc klientů a ročně roste o čtyřicet procent. FIPS AS nejen podporuje podnikatele, ale zároveň jim hledá odbytiště pro jejich výrobky a služby. Tomáš Hess se jako jeden z mála Čechů věnuje mikrofinancím profesionálně: "FIPS úvěruje ve čtyřech čtyřměsíčních cyklech. V prvním cyklu půjčíme každému klientovi 1500 pesos, tedy zhruba 3000 korun, a po něm vyřadíme nekvalitní klienty. Vposledním, čtvrtém cyklu vylezou půjčky na 4000 pesos a ustálí se skupiny asi třiceti dlužníků, kteří mezi sebou skupinově ručí." Mikrofinance podle něj přinášejí do regionů organizaci, odpovědnost, informace a otevírají možnosti. Pravidelné setkávání úvěrovaných skupin navíc posiluje spolupráci a ducha komunity, která se učí společně vzepřít proti útlaku a zneužití, bojovat za svá občanská práva, jež jsou ve většině chudých oblastí místní správou tak či onak porušována. [b]Co s našimi miliardami[/b] Česká republika se už více než deset let učí, jak nejlépe rozdělovat svoje peníze určené na rozvojovou pomoc a do jakých sektorů ji směrovat, aby opravdu pomohla těm nejpotřebnějším a nebyla jako za komunismu prostředkem obchodních či strategických zájmů státu. Vzdělání, zdravotnictví, přístup k vodě - to jsou oblasti, kam má rozvojová pomoc bezpochyby mířit. To, že podpora podnikání je další a prokazatelně dobrou cestou pomoci, však ještě většina státních úředníků a politiků za své nepřijala. Nechuť k podpoře podnikání je postoj spíše intuitivní než podložený věcně. Praxe ukazuje, že většina lidí ve státních službách dává přednost osvědčeným metodám rozvojové spolupráce, které však ne vždy dokážou nabídnout řešení problémů, s nimiž se rozvojové země v současnosti potýkají. Jestliže chtějí Češi využít své tři miliardy z rozpočtu určené na rozvojovou spolupráci co nejlépe, neměli by se bát vstoupit do těchto ve světě známých, u nás stále téměř neprobádaných vod. Byť - to znovu zdůrazněme - mikrokredity nejsou spásou rozvojového světa, nýbrž jsou zajímavým doplňkem. Sylva Táborská
Každou minutu zemře jedna žena na následky problémů spojených s těhotenstvím, ročně více než půl milionu. 99 % těchto úmrtí se odehraje v Africe, Asii a Latinské Americe. 5.cíl

5.cíl
Zlepšit zdraví matek

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze