Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Články

Kázání z neděle 1.6. 2008 u příležitosti Pochodu proti hladu

publikováno: 02.06.2008       téma: Pochod proti hladu

Žalm 82:
1 Žalm pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:
2 "Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům?
3 Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost.
4 pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!"
5 Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí.


Žalm 82 patří k nejzajímavějším biblickým textům. Přes svou stručnost je naplněn poetikou, proroctvím, je patrný jeho hymnický charakter. Přes zvláštní pozornost, kterou mu badatelé věnovali, je těžké najít shodu v jeho zasazení do historické reality. Pro jeho jedinečnost a archaickost jej někteří řadí až do předmonarchické éry, ale s větší pravděpodobností se jedná o liturgický text z konce babylónského exilu.
Žalm bez dlouhého úvodu vyzývá k nápravě nespravedlnosti, která je spojená s bídou, útlakem a opuštěností. Má ochránit bezmocné před svévolí mocných.
Bída, bezmoc, opuštění a hlad jsou častým tématem biblických textů. Starý zákon, stejně jako novověká církev, chápaly majetek a bohatství jako požehnání, jako něco, čím se ukazuje milost Boží. Ale již ve Starém zákoně najdeme zpochybnění nadměrného bohatství a touhy po moci. V 52. Žalmu můžeme číst o špatném vladaři: "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci;" a v knize Přísloví 11:28: Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí. I dnes jsme svědky toho, jak nezměrné bohatství, spojené se svévolí a touhou po moci vede ke zbídačování milionů obyvatel naší planety, k ničení životního prostředí a pošlapávání nejzákladnějších práv našich bližních.

V mnoha městech naší planety dnes vyrazí na cestu tisíce lidí, vydají se na symbolický řetězový pochod světem, na pochod proti hladu. Budou tak demonstrovat proti skandálu, který ohrožuje na miliardu lidí – hlad, podvýživa a smrt způsobená nedostatkem potravin.  Světové zemědělství dnes vyprodukuje o 17 procent více kalorií na hlavu, než tomu bylo před 30 lety – a to i přes sedmdesáti procentní nárůst populace. To znamená, že máme dostatek potravin na to, abychom stačili pokrýt potřeby všech lidí planety. Špatná distribuce, nadměrné plýtvání, omezování nejchudších v přístupu ke zdrojům způsobují, že miliony lidí – více než pět milionů dětí, zemřou ročně na problémy spojené s podvýživou.
Odhady OSN říkají, že hlady trpí přes 800 milionů obyvatel rozvojových zemí, což odpovídá přibližně 17 procentům populace v těchto státech. Ovšem v nejchudším regionu světa, na jihu Afriky, strádá hlady téměř třetina populace a na území bývalého Sovětského svazu hladoví pětina obyvatel. To mluvíme ovšem jen o té větší chudé části planety. Ale situace není dobrá ani v bohatých zemích. Hlad a podvýživa jsou problémem i v nejrozvinutějších ekonomikách. Za dob svého studia teologie v Atlantě v Georgii jsem vypomáhal ve vývařovně pro chudé. Bylo pro mě šokující vidět tolik bídy a utrpení v zemi, která disponuje takovým bohatstvím. Jenže – a to platí pro celý současný svět – to bohatství je soustředěno v rukou těch, které utrpení jejich bližních nezajímá. Svou hamižnost a destruktivní svévoli skrývají za slovy o svobodě a o odpovědnosti každého, postarat se sám o sebe. To jsou ovšem řeči, které platí pouze pro ty, co nemají peníze a nemají moc. Je to výsměch moci a svévole. Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane, můžeme číst v knize Přísloví 10:5. Mocní a bohatí si vytvořili svůj vlastní svět, v němž platí jen ta pravidla, která si sami určí. Zatímco chudým radíme, aby si platili školné, aby rušili bezplatnou zdravotní péči, aby nepodporovali své zemědělce, podporujeme miliardovými dotacemi nadnárodní firmy a obrovskými subvencemi produkci zemědělských gigantů v rozvinutých zemí. Tento „komunismus naruby“ je placen z veřejných prostředků - místo důstojných důchodů, zdravotní péče a podpory kultury a vzdělání. Nakonec však dotované zboží ničí producenty v těch nejchudších zemích, kteří nemohou ani se svou lacinou výrobou konkurovat dotovanému zboží z bohatých zemí. Zemědělci nemohou v takové konkurenci prodat své zboží a krachují. Po nějakém čase si pak nemohou koupit ani to levné zboží z Evropy a Severní Ameriky. Ale to nevadí. Zemědělské produkty vykoupí stát a odveze je na Jih jako humanitární pomoc...
Největší obětí je nakonec ten, kdo jim poskytuje nejvíce zdrojů. Afrika se svými strategickými surovinami, bez nichž by byl rozvoj našeho světa nemožný, je dnes nejchudším kontinentem. Dnes je na tom ve srovnání s jinými regiony hůře než v době, kdy první státy začaly získávat nezávislost. „Vidíte to,“ říkají někteří, „chtějí nezávislost, ale sami si s ní pak nevědí rady.“ Kéž by to bylo tak prosté. Pak by totiž ještě bylo možno být optimistou. Vždyť vzdělání a čas nakonec pomohou překonat neznalost a omyly. Bohužel. Vojenské intervence, převraty a podpora diktatur, které vycházejí vstříc našim zájmům, byly tím, co rozvojové státy nejvíce poškodilo.

Naše země patřily vždy k té nejbohatší části světa, ale chápu, že to tak mnohým nepřipadá. Přesto se podle ukazatelů, které oficiálně stanovují, jak je ten který stát bohatý, pohybujeme stále kolem 30. místa. To znamená, že patříme mezi nejbohatší pětinu států, které obhospodařují 80 % světového bohatství. Je tento rozdíl skutečně výsledkem naší pracovitosti, nebo je to projev nerovného postavení a vykořisťování? V Izaiášově proroctví 10:13 říká vládce: »Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí - vždyť se v tom vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu. 14 Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl.« To je po staletí jediný přístup ke slabším národům. Král maličké Belgie v devatenáctém století vlastnil 76 x větší Kongo. Nucené práce v dolech a na kaučukových plantážích připravily o život podle nejoptimističtějších odhadů 10 milionů původních obyvatel během dvaceti let. Když si lid Konga konečně vymohl nezávislost, intervence bývalých kolonistů nakonec dokázaly rozpoutat občanskou válku a s vojenskou pomocí Belgie byl nakonec zajat a umučen i první prezident Patrice Lumumba. Následná diktatura sice zajistila Evropě laciné dodávky surovin, ale zastavit občanskou válku nedokázala. Ale to je jen jeden, ten známější z mnoha desítek podobných případů. Právě dnes je třeba si uvědomit, že jediná, k demokracii mířící vláda v Íránu, vedená premiérem Mossadeqem, byla svržena s podporou Británie a Spojených států, kteří pomohli obnovit šáhovu monarchii. Není divu, že zůstala už jen hrstka arabských liberálů, kterým ještě mají zbytky iluzí o demokratizatičním úsilí demokratických vlád.
My jsme naštěstí žádné kolonie neměli, ale i tak nás naši politici dokázali zatáhnout do konfliktů v jiných částech světa jen proto, aby podpořili nějakou hloupou ideologii našich takzvaných spojenců. A tak například v Angole dodnes zabíjejí československé miny a tisíce hektarů zemědělské půdy kvůli tomu zůstávají ležet ladem. Nemůžeme se zříci odpovědnosti za pomoc chudým zemím tedy i proto, že na jejich problémech neseme svůj díl viny.

Ale je tu hlubší rozměr celého problému a tím je naše svědomí.
V Ježíšově podobenství o posledním soudu se spravedliví ptají: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?“ A dostane se jim odpovědi: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ V novozákonní době, stejně jako dnes platí, že utrpení jednotlivce se týká každého z nás. Není možné, abychom s čistým svědomím užívali bohatství, které nám země dává, a přitom byli lhostejní k bídě; ať již je vyháněna do ghett za našimi humny nebo je okázale přehlížena ve vzdálených zemích. Bible i naše vlastní historie nás učí, že ignorování nespravedlnosti se nám nakonec vymstí. Bohužel se tak neděje na individuální úrovni, ale následky pak odnáší celá společnost, tedy i ti neviní.
I my si můžeme říkat, že vlastně nic nevíme o vzdáleném utrpení. Místo informací se nám dostává jen šokující zábava, obrazy vyvolávající sice hrůzu, ale postrádající jakékoli hlubší sdělení, které by nám alespoň trochu pomohlo pochopit, co se vlastně kolem nás děje. Jak vypadá svět za hranicemi naší sofistikované Unie. Naší malinké a bohaté části světa, která stále více připomíná to nepříjemné označení z temných dob – pevnost Evropa.
Nikdy nevíš, co je dost, dokud nepoznáš, co je příliš, napsal William Blake. K tomu, abychom se dokázali odpoutat od majetku, a nakonec i shonu běžného dne, nám slouží půst. Právě když mluvíme o hladovějících, je úvaha nad půstem na místě. V těchto dnech, kdy se po celém světě připravoval Pochod proti hladu, se definitivně potvrdil příchod potravinové krize, který není dán nedostatkem potravin, ale spekulacemi, plýtváním a hrabivostí. Skromnost a okamžitá pomoc hladovějícím by měly být jen prvními kroky. Nezbytností v boji proti hladu a podvýživě je spravedlnost, která umožní těm nejchudším, aby si mohli své základní potraviny vypěstovat a zajistit sobě i svým rodinám alespoň trochu důstojného a hodnotného života. Jak praví Bůh ústy Izaiáše proroka:
Iz:58:6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? 7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? 8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, 10 budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne."

Tomáš Tožička
– www.ceskoprotichudobe.cz
Text kázání z neděle 1.6. 2008 předneseného ve sboru Církve bratrské v Novém Městě nad Metují u příležitosti celosvětového Pochodu proti hladu – Walk the World.

Každoročně umírají na světě až tři miliony lidí na malárii, z čehož více než 90 % připadá na africký kontinent. 6.cíl

6.cíl
Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze