Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Články

Ještě chudší, než jsme mysleli

publikováno: 30.07.2008       téma: Texty k šíření

Světová banka začala používat nový, přesnější nástroj k měření chudoby. První ze získaných dat nedávají zrovna moc důvodů k optimismu.

Na konci minulého roku uveřejnil Mezinárodní srovnávací program (ICP), který koordinuje Světová banka, výsledky širokého průzkumu takzvané parity kupní síly - Purchasing Parity Power (PPP). Jedná se o index, který srovnává nákupní koš tisíce položek ve 146 zemích světa. Jeho úkolem je stanovit, kolik peněz musejí lidé vydat na to, aby si v různých zemích mohli koupit stejné zboží. Slouží tak pro srovnání příjmů v kulturně odlišných zemích a také pro stanovení hranice extrémní bídy, která je jedním z nejdůležitějších indikátorů pro hodnocení boje s globální chudobou, jak to definují Rozvojové cíle tisíciletí přijaté všemi členskými státy OSN. Dosud se užívala hranice jednoho amerického dolaru na den, která byla později předefinována na 1,024 téže měny. Vzhledem k nestabilitě dolaru a zjevnému rozdílu v dostupnosti zboží a služeb byla PPP zvolena jako vhodnější nástroj.

Někteří odborníci, jako například Sanjay Reddy, spoluautor knihy Jak NEpočítat chudé (How NOT to Count the Poor), se domnívají, že Světová banka hodlala tímto krokem průkazněji dokázat úspěch globální ekonomiky. Opak se ale stal skutečností. Jako první zveřejnil úvodní analýzu v Yale Global Branko Milanovic, přední ekonom Světové banky. Milanovic uvádí, že je třeba provést revizi hodnocení ekonomiky za několik dekád. Nová data mimo jiné jasně ukázala, že růst světové ekonomiky je za posledních pět let pomalejší nejméně o půl procenta a že největší tahouni asijského ekonomického úspěchu - Čína a Indie, jsou na tom o čtyřicet procent hůře, než se původně myslelo. To samozřejmě znamená, že dosavadní deklarace o úspěchu v boji proti extrémní chudobě je třeba radikálně přehodnotit. Bohužel již dnes představitelé mezinárodních finančních institucí, donedávna ještě překypující optimismem, přiznávají, že se nepodaří naplnit ani první závazek Rozvojových cílů, tedy snížit extrémní chudobu na polovinu do roku 2015.

Navíc se ukazuje, že stále rostou rozdíly mezi bohatými a chudými. Podle takzvaného Giniho indexu, který měří nerovnost příjmů na škále od nuly (absolutní rovnost) do sto (absolutní nerovnost) se dříve předpokládaný odhad šedesáti pěti bodů zvýšil na sedmdesát. Průměrný příjem obyvatel Jihu tvoří stále nižší procento průměrných příjmů obyvatel Severu a s novými daty se tento propad ještě dále prohloubí.

Kompletní analýzy budou hotovy až koncem roku. Zřejmě také proto letos OSN nevydá zprávu o naplňování Rozvojových cílů. Samozřejmě jako každý index a statistika, i PPP má své problémy. Široký koš zboží a služeb je tvořen jen z menší části položkami, které jsou třeba k přežití, a tak nám nákup luxusních hotelových služeb či limuzín poněkud zkresluje pohled na dostupnost mouky či vody. I přesto je ovšem nová metodologie přesnější. Celosvětový trend ekonomické globalizace tedy mnoho optimismu neskýtá. Indie, která byla oslavována pro úspěchy dosažené během takzvané zelené revoluce - industrializace zemědělství - patří dnes k nejchudším v regionu. Čína, motor světové ekonomiky, prožívá příjmovou krizi podobnou té německé z třicátých let. To, že statisticky na tom není hůře, je zřejmě dáno především obrovským bohatstvím kapitalistů-partajníků, jejichž firmy dnes vydělávají více než jejich značkoví zadavatelé ze Západu. Vše je nicméně podmíněno obrovskou bídou čínských dělníků, kteří živoří v otrockých podmínkách. Zatímco poměr příjmů nebo výdajů mezi deseti procenty nejbohatších a deseti procenty nejchudších je v České republice 5,2 a v Indii 8,6, v Číně nalézáme úroveň 21,6.

Zjištěná data znamenají další ránu už tak podle mnohých málo ambicioznímu projektu Rozvojových cílů tisíciletí. Ukazují, že globální ekonomika v současné podobě generuje především větší rozdíl mezi chudými a bohatými a tím také omezuje možnost lidí podílet se na správě veřejných věcí. Nová data jen znovu potvrdila to, co kritikové mezinárodním finančním institucím a představitelům nejbohatších států již léta vytýkají. Je ovšem jen málo pravděpodobné, že by údaje mohly změnit mínění světových vůdců a zaměřit paradigma globální ekonomiky na vyšší udržitelnost a prospěšnost pro širší vrstvy populace.

Tomáš Tožička

Literární noviny, č.: 31, str.: 5, 28.07.2008

Na světě žije 2,2 miliardy dětí, pod hranicí chudoby jich žije 1 miliarda. Každé druhé dítě na této planetě je připraveno o své dětství v důsledku chudoby - ohroženo podvýživou nebo hladem, AIDS a dalšími nemocemi. 1.cíl

1.cíl
Odstranit extrémní chudobu a hlad

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze