podporují naši kampaň
Bob Geldof

Bob Geldof
(všechny osobnosti)

s podporou
Evropská komise Udržitelná Evropa pro každého Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Haló noviny

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Komu patří Bolívie?

titul: Ekonom
detail: č.35  str. 25
datum: 31.08.2006
autor: Joseph E. Stiglitz

Před několika měsíci se stal Evo Morales první demokraticky zvolenou domorodou hlavou státu v Bolívii. Domorodé skupiny tvoří 62 % bolivijské populace a lidé se smíšenou krví dalších 30 %, avšak po 500 let vládli Bolivijcům koloniální mocnosti a jejich potomci. Ještě hluboko ve dvacátém století byly domorodé skupiny v podstatě zbaveny hlasovacího práva i možnosti se k čemukoliv vyjadřovat. Jejich jazyky, ajmarština a kečuánština, nebyly uznávány ani při projednávání veřejných záležitostí. Moralesovo zvolení je historické a vzrušení v Bolívii je hmatatelné.

Znárodnění bolivijských ropných a plynových polí však vyvolalo na celém světě šokové vlny. Během kampaně dával Morales svůj záměr posílit státní kontrolu nad bolivijským plynem a ropou jasně najevo. Stejně tak říkal, že nechce vyvlastňovat majetek energetických firem - přál si, aby zahraniční investoři v zemi zůstali. (Znárodnění nemusí nutně znamenat vyvlastnění bez náležitého odškodnění.) U moderních politiků je to možná překvapivé, ale Morales mínil svá slova vážně. Veden upřímným zájmem zvýšit příjmy svého chudého lidu pochopil, že Bolívie potřebuje odborné znalosti cizinců a že z toho vyplývá i nutnost za jejich služby poctivě zaplatit. Získávají však zahraniční vlastníci větší než spravedlivou míru návratnosti?

Bolivijci Moralesovy kroky podporují, neboť privatizace prováděné za vlády prezidenta Gonzala "Goniho" Sáncheze de Lozady chápou jako zlodějnu: Bolívie získala jen 18 % výnosů! Bolivijci se tážou, proč by investice ve výši přibližně 3 miliard dolarů měly dávat zahraničním investorům právo na 82 % obrovských zásob plynu v zemi, jejichž hodnota se dnes odhaduje na 250 miliard dolarů.

Rovněž kladou otázku, proč cizinci sklízejí všechny výhody plynoucí z dnešních vysokých cen ropy a zemního plynu. Jejich těžba dnes nestojí více než v době, kdy byly ceny třetinové. A přesto připadne 82 % tohoto zvýšení zahraničním ropným společnostem - v případě ropy by to pro ně znamenalo "dáreček" ve výši 32 i více dolarů za barel. Není divu, že měli Bolivijci pocit, že jsou šizeni, a požadovali novou dohodu. 2. května Morales tato procenta jednoduše obrátil, a to až do nového jednání o kontraktech: firmy působící na dvou největších polích získají 18 % produkce pro sebe. V rámci nové dohody by měla Bolívie získat vyšší podíl na tržbách také v případě zvýšení cen. (Samozřejmě je rovněž možné, že Bolívie nebude chtít nést riziko poklesu cen, a tak uzavře dohodu o převodu rizika snížení cen na zahraniční firmy výměnou za větší podíl na potenciálním cenovém růstu.)

Pro většinu Bolivijců je to otázka spravedlnosti: měly by zahraniční ropné a plynařské společnosti získávat za svůj kapitál spravedlivý výnos, anebo výnos abnormální? Měla by Bolívie dostat za své zdroje zaplacenu férovou částku? A měly by výhody plynoucí ze zvýšení cen energií proudit do kapsy Bolívii, anebo zahraničním firmám?

Řadu dohod navíc předchozí vlády uzavřely tajně - a zjevně i bez schválení Kongresem. Jelikož však bolivijská ústava vyžaduje v podobných případech souhlas Kongresu, není jasné, zda Morales vůbec něco znárodňuje: majetek totiž nikdy nebyl řádně prodán. Pokud je nějaké zemi odcizen její národní umělecký poklad, také neoznačujeme jeho návrat za "opětovné znárodnění", poněvadž dané zemi celou dobu patřil.

Stejně jako u řady privatizací jinde na světě vyvstávají i v tomto případě otázky, zda zahraniční investoři dodržují svou část dohody. Bolívie přispěla do společných podniků nejen svými zdroji, ale i předchozími investicemi. Příspěvkem zahraničních společností měly být další investice. Dostály však tyto firmy plně svým závazkům? Není skutečná hodnota zahraničních kapitálových příspěvků nadhodnocována pomocí účetních triků? Bolivijská vláda zatím prostě jen položila otázky a hledá odpovědi.

Problémem Bolívie je absence transparentnosti, jak při podpisech kontraktů, tak později. Občané mohou mít pocit, že jsou podváděni - což často skutečně jsou. Když zahraniční společnosti uzavřou obchod až neskutečně výhodný, často se pod pokličkou děje něco nekalého. Ropné a plynařské firmy po celém světě to mohou vyčítat jen samy sobě: až příliš často se protivily volání po větší průhlednosti. Do budoucna by se firmy a státy měly dohodnout na jednoduché zásadě: měly by existovat "otevřené smlouvy uzavřené otevřeným a průhledným způsobem", abychom parafrázovali památná slova amerického prezidenta Woodrowa Wilsona.

Nezískají-li Bolivijci za přírodní bohatství své země spravedlivou částku, budou jejich vyhlídky chmurné. I v opačném případě budou potřebovat pomoc, nejen při těžbě svých zdrojů, ale i při zlepšování zdraví a vzdělání všech Bolivijců - které zajistí dlouhodobý hospodářský růst a sociální blahobyt.

Prozatím by měl svět oslavovat skutečnost, že Bolívie získala demokraticky zvoleného vůdce, který se snaží zastupovat zájmy chudých lidí ve své zemi. Je to historický okamžik.

(c) Project Syndicate 2006
www.project-syndicate.org

Joseph E. Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, vyučuje ekonomii na Kolumbijské univerzitě. Byl předsedou Rady ekonomických poradců prezidenta Clintona a hlavním ekonomem Světové banky.

Na každého člověka na této planetě připadá spotřeba energie odpovídající ekvivalentu více než 1,6 tuny ropy ročně. Přitom na 2 miliardy lidí nemá přístup ke zdroji elektrické energie. 7.cíl

7.cíl
Zajistit udržitelný stav životního prostředí

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze