podporují naši kampaň
 taneční skupina NOSOTROS

 taneční skupina NOSOTROS
(všechny osobnosti)

s podporou
Evropská komise Udržitelná Evropa pro každého Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Česká rozvojová agentura

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Tyranie "krále bavlny"

titul: Ekonom
detail: č. 51-52  
datum: 21.12.2006
autor: Joseph E. Stiglitz

Mezi Američany je oblíben názor, že pokud chudé země jednoduše otevřou své trhy, bude následovat větší prosperita. V případě zemědělství je to bohužel pouhá rétorika. Spojené státy jsou zásadám svobodného tržního prostředí věrné pouze naoko a ve skutečnosti upřednostňují washingtonské lobbisty a přispěvatele do předvolebních kampaní, kteří žádají pravý opak. Koneckonců jsou to právě americké zemědělské dotace, které pomohly - přinejmenším prozatím - zabít takzvané rozvojové kolo obchodních jednání z Dauhá. To mělo poskytnout chudým zemím nové příležitosti ke zvýšení růstu.

Dotace ubližují zemědělcům v rozvojových zemích, protože vedou k vyšší produkci - a tím i k nižším světovým cenám. Bushova administrativa, která je údajně odhodlaným zastáncem svobodného tržního prostředí po celém světě, výši zemědělských dotací v USA ve skutečnosti téměř zdvojnásobila.

Problém lze ilustrovat na příkladu bavlny. Bez dotací by se Američanům nevyplatilo produkovat jí příliš velké množství, ale s dotacemi jsou USA největším vývozcem této komodity na světě. Přibližně 25 tisíc bohatých amerických pěstitelů bavlny si mezi sebou na dotacích rozděluje 3 až 4 miliardy dolarů - přičemž většina těchto peněz putuje jen k malému zlomku příjemců. Zvýšená nabídka tlačí ceny bavlny dolů, což jen v subsaharské Africe poškozuje zhruba 10 milionů zemědělců.

Málokdy se stává, aby tak malá věc napáchala tak velké škody tolika lidem. Jsou o to větší, vezmeme-li v úvahu, jak americké obchodní dotace přispěly k nezdaru kola z Dauhá. Místo toho, aby Spojené státy nabídly, že skoncují s dotováním produkce bavlny, navrhly otevření amerického trhu pro její dovoz. To byl v podstatě bezvýznamný krok, který měl dobře zapůsobit navenek, záhy však ztroskotal. Vzhledem k obrovským dotacím totiž Amerika bavlnu vyváží. I po odstranění formálních bariér by jí dovážela jen velmi málo.

Poslední obchodní jednání provází absurdní atmosféra, protože ať už dopadnou jakkoliv, dotace na bavlnu nakonec stejně budou muset být zrušeny. Brazílie, znechucená sveřepým přístupem USA, totiž podala proti americkým dotacím na bavlnu stížnost ke Světové obchodní organizaci (WTO). Ta rozhodla tak, jak by musel téměř každý ekonom: dotace křiví světový obchod, jsou tudíž nepřípustné.

V reakci na rozhodnutí WTO se Spojené státy pokusí vyhovět liteře zákona a obejít přitom jeho ducha, když provedou v dotačním programu takové změny, které zajistí "technické" dodržení zákazu. Tyto snahy však téměř jistě ztroskotají. Nakonec - přestože to může trvat léta - budou dotace na bavlnu odbourány.

Dotace v Evropské unii jsou samozřejmě mnohem vyšší, ale na rozdíl od USA vyvinula Evropa jistou snahu je snížit, zejména pak dotace vývozní. Na první pohled se sice zdá, že vývozní dotace pokřivují obchod více, avšak americké dotace na bavlnu i na další produkty jsou ve skutečnosti téměř stejně špatné. Pokud dotace vedou ke zvýšení produkce při malém zvýšení spotřeby, což je u zemědělských komodit typické, pak se vyšší produkce přímo odráží ve vyšším exportu, který se zase přímo projevuje v nižších cenách pro producenty, nižších příjmech pro zemědělce a vyšší chudobě ve třetím světě, a to včetně milionů pěstitelů bavlny, kteří si v subtropických podmínkách vydělávají na holé živobytí.

Na nezdaru obchodního kola z Dauhá bude ve skutečnosti tratit i Amerika a další rozvinuté země. Kdyby Bushova administrativa dostála svým závazkům, američtí daňoví poplatníci by měli prospěch z odbourání obrovských zemědělských dotací. A to by v současné éře propastných rozpočtových deficitů bylo opravdové dobrodiní. Zároveň by na tom byli lépe i jako spotřebitelé, protože by měli lepší přístup k levnějšímu zboží z chudých zemí.

Snížily by se rovněž migrační tlaky. Jsou to totiž především obrovské příjmové rozdíly, co vede lidi k tomu, aby opouštěli své domovy a rodiny a stěhovali se za oceán. Spravedlivý režim obchodu by pomohl tyto rozdíly snížit.

Z blahobytnější zeměkoule by profitovali i občané v celém bohatém rozvinutém světě, zvláště pokud by na Zemi bylo méně chudoby a méně lidí se ocitalo v zoufalé situaci. Politickou nestabilitou, kterou toto zoufalství vyvolává, totiž trpíme všichni.

Dnes jsou to však Spojené státy, kdo by oživením rozhovorů z Dauhá prostřednictvím důvěryhodnější a velkorysejší nabídky získal nejvíce. Vliv Ameriky ve světě v posledních několika letech notně utrpěl; pokrytecké užívání rétoriky svobodného trhu společně s prováděním protekcionistické politiky Bushovou administrativou situaci ještě zhoršilo.
Americké národní zájmy tudíž velí změnit politiku. Existuje pro to navíc ještě jedno silné odůvodnění: chovat se slušně k chudším a slabším je morálně správné.

(c) Project Syndicate 2006
www.project-syndicate.org

Joseph E. Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, vyučuje ekonomii na Kolumbijské univerzitě. Byl předsedou Rady ekonomických poradců prezidenta Clintona a hlavním ekonomem Světové banky.

Na této planetě nemůžeme dosáhnout rozvoje a trvalého míru, pokud budou ženy ve společnosti nadále odsouvány do podřadných, často nebezpečných a úmorných společenských pozic. 3.cíl

3.cíl
Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze