podporují naši kampaň
Sára Saudková

Sára Saudková
(všechny osobnosti)

s podporou
Evropská komise Udržitelná Evropa pro každého Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Občanské sdružení Konopa

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Co se Češi mohou naučit od Zambie

titul: Literární noviny
detail: 24/2007  str. 9
datum: 11.06.2007
autor: Tomáš Tožička
on-line: http://www.literarky.cz/index.php?p=clanek&id=3820

Se skutečnou bídou se setkáme mimo Evropskou unii. Je to i náš problém, ale také příležitost měnit svět i sebe sama k lepšímu.

Ještě v roce 1999 se české občanské organizace v rozvojové pomoci prakticky vůbec neangažovaly. Úspěšně se však rozvíjela mezinárodní humanitární pomoc zaměřená především na válečné oblasti. V té době se začal na severu Čech realizovat projekt nazývaný „solidarita postižených“. V rámci komunitních aktivit a programů aktivní politiky zaměstnanosti se mladí lidé na Mostecku dovídali také o tom, jak se žije lidem v různých částech světa. Byla to jedna z cest k motivaci a zároveň připomenutí, že problémy, s nimiž se potýkali, musejí řešit i v jiných částech světa. Výsledkem těchto aktivit bylo v roce 1999 zapojení do největší světové kampaně: Jubilee – Milostivé léto, která je zaměřena na oddlužení nejchudších zemí světa. Ve spolupráci s dalšími organizacemi – křesťanskými, sociálními i ekologickými pak organizovali mezinárodní akce na podporu oddlužení. To vyvrcholilo společným veřejným setkáním mezi koordinátory německé a české části kampaně a prezidentů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Bylo to poprvé, kdy se v českých zemích začalo mluvit v takové míře o strukturálních problémech rozvoje. Některá česká média došla k názoru, že se v Praze jednalo o oddlužení nejchudších zemí světa…

Na začátku milénia z malých aktivit nebo v návaznosti na humanitární projekty začaly vznikat základy iniciativ občanského sektoru v oblasti rozvojové spolupráce.

Zambie patří mezi nejchudší země světa. Dlouho hrála vedoucí roli v podpoře národně osvobozeneckých hnutí na jihu Afriky, přijímala a přijímá politické i válečné uprchlíky z okolních zemí a poskytla útočiště i vyhnaným bílým farmářům ze Zimbabwe, kteří ještě donedávna v rámci segregačního režimu v Rhodézii podporovali teroristické útoky proti ní. V Zambii na území devětapůlkrát větším, než je Česká republika, žije přes deset milionů lidí, z nichž naprostá většina živoří pod hranicí extrémní chudoby. Relativně bohatá a slibně se rozvíjející země se propadla do chudoby nejen vinou křesťansko-socialistických a poté neoliberálních experimentů, ale především kvůli své závislosti na vývozu mědi a dovozu ropy.

Zambie byla zvolena za prioritní zemi České rozvojové spolupráce rozhodnutím vlády v roce 2004 na základě dlouhodobých vztahů – sahajících až k našemu prvnímu a poslednímu cestovateli světového formátu – Emilu Holubovi.

Zdroj: www.env.cz
Fairtradové zboží je u nás zatím k dostání pouze v několika obchůdcích či na stáncích v rámci různých akcí občanské společnosti. 

V roce 2002 vrcholila přípravná jednání před konferencí OSN Financování rozvoje. České občanské organizace si už uvědomovaly, že rozvojové projekty musejí v jejich náplni práce převzít důležitost humanitárních akcí. Nástroje pro řešení a pomoc při krizových situacích byly už dostatečně vyvinuty a dotahovaly se na světový standard. Přes nejrůznější problémy při komunikaci, kvůli rozdílným prioritám a pohledu na svět, přes částečné přehlížení občanských organizací z transformujících se zemí se rozšiřovaly kontakty českých skupin se zahraničím. I tím se posilovala snaha zapojit se do regulérní rozvojové spolupráce. Několik českých organizací se stalo neformálními pozorovateli v evropské rozvojové platformě. Ukazovala se potřeba tento vztah institucionalizovat a jedním z popudů byl i vznik slovenské národní rozvojové platformy.

O vzniku české platformy se poprvé diskutovalo právě na semináři věnovaném konferenci Financování rozvoje, kde se mluvilo rovněž o roli České republiky v tomto procesu. Přes odtažité stanovisko některých organizací k institucionalizaci se ukázala její nezbytnost a na podzim téhož roku vzniklo Fórum pro rozvojovou spolupráci. Dnes je v něm sdruženo pětadvacet organizací a jednání jeho orgánů nepochybně napomohlo k pozitivnímu vývoji.

Už kampaň Milostivé léto ukázala na nutnost zvyšování povědomí lidí o problematice mezinárodního rozvoje, globální chudobě a mnoha dalších jevech spojených s negativními dopady ekonomické globalizace. Na začátku tisíciletí byla problematika nejchudších zemí asi tím nejmarginálnějším tématem, kterému byla média, ale i školy a akademická půda ochotny se věnovat a znalosti byly naprosto katastrofální. Vedle několika občanských organizací to paradoxně byla část státní správy, která se těmito tématy zabývala, především proto, že je musela řešit ve vztahu k mezinárodním institucím. I díky tomu pak mohly vzniknout některé vzdělávací aktivity zaměřené především na učitele a státní správu, financované ze státního rozpočtu. Přes mnohé počáteční omyly, zjednodušování a zkreslení se podařilo nastartovat proces, který k vlně zájmu o „etno“ a „world“ proudy dokázal přidat i reálný popis konkrétní situace. Ten sice dodnes nebyl schopen stát se konkurencí k banálním „cestopisům“ televizních stanic, ale dík práci lektorů, publicistů a také filmovým festivalovým představením si dokázal najít svůj okruh kritičtěji smýšlejících příznivců. První reakce lidí byly však ještě dlouho odmítavé a spojené s nechutí přiznat si, že problém skutečné extrémní chudoby leží mimo české reálie.

Někoho z nás fascinuje příroda africké buše, asijských velehor, islandských ledových plání s gejzíry nebo chmurná vřesoviště Krušných hor. Nejcennější zkušenost rozvojové spolupráce není v exotice, ale v setkání různých pohledů na svět, rozšiřování zkušeností a vzájemné pomoci. Naše úspěšná instalace nezávislého solárního energetického systému v zapadlé střední škole kdesi v horách uprostřed jižní Afriky pomohla zvýšit úspěšnost tamějších studentů z padesáti devíti procent na třiaosmdesát. Je však také jedním z mnoha příkladů, že i nevelké investice mohou pomoci, a pro nás v Evropě je cenným příkladem toho, že skutečná funkčnost nových udržitelných technologií není jen bláznovstvím intelektuálů. Může pro nás být například poučením, že reálná demokracie a participativní rozhodování je v africké buši mnohdy rozšířenější a efektivnější než v českých zemích nebo v mezinárodních institucích.

Ač žádní velcí cestovatelé s pohledem upřeným do dálky, přesto i my jsme si dovezli své trofeje: plechový vařič na dřevěné uhlí, pletené misky na jídlo, neglazurovanou hliněnou nádobu na vodu, v níž se chladí tím, že se pomalu vypařuje přes stěny. Tyto a další předměty běžné venkovské kuchyně jako součást větší putovní výstavy snad alespoň trochu umožní pohled na život v jiné realitě.

V roce 2004 vznikl v českých zemích první velkoobchod s produkty se značkou Fairtrade a po té i Asociace pro Fairtrade, která sdružuje české obchodní i vzdělávací organizace. Stále více lidí se začalo zajímat o problematiku Jihu a uvědomovat si také problém globálních souvislostí. Mzdy pod hranicí přežití, popírání všech pravidel bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí umožňuje sice lacinou výrobu, ale pro jiné znamená ztrátu zaměstnání. Jedy, které jsou u nás zakázané, ale které se dál vyrábějí, se k nám dostávají zpět v potravinách. Proto není divu, že se k malé skupince organizací, které začaly v roce 2005 s propagací Rozvojových cílů tisíciletí, velmi rychle přidávaly další a další, nejen rozvojové, ale také environmentální, genderové, lidskoprávní. Na Platformě deseti politických požadavků, které požadují zásadní změny v českém přístupu k rozvojové spolupráci, vznikla kampaň Česko proti chudobě, která se stala největší společnou kampaní české občanské společnosti.

Za sedm let systematické práce občanských aktivit na poli rozvojového vzdělávání můžeme vidět nárůst zájmu o problematiku boje s extrémní chudobou. Od pěti organizací pracujících na kampani Milostivé léto po pětatřicet zapojených v kampani Česko proti chudobě. Průzkum veřejného mínění, který provedla SC&C pro Ministerstvo zahraničí, ukazuje, že šest Čechů z deseti slyšelo o vládním programu rozvojové pomoci. Češi by nejvíce pomáhali lidem v nouzi, dětem a v boji proti chudobě. Prioritu mají programy na boj s HIV/AIDS a podpora žen a dětí. Více než polovina respondentů připouští možnost až jednoprocentního nárůstu daní, pokud by byl ve prospěch chudých zemí. Ta přitom podle dvaaosmdesáti procent z nich nemusí přinášet žádné výhody nám. Občané jednoznačně preferují pomoc potřebným zemím před pomocí těm, s nimiž máme dobré vztahy. To přesně koresponduje s požadavky občanských organizací orientovat rozvojovou pomoc na nejchudší země, a nikoli podle teritoriálních zájmů naší země. Zajímavá je otázka, zda preferovat humanitární či rozvojové projekty. Především lidé s nižšími příjmy a vyšší věkové kategorie preferují humanitární akce – jednačtyřicet procent; pro oba druhy pomoci se vyslovilo dvaačtyřicet procent a pro dlouhodobou spolupráci čtrnáct procent lidí především s vysokoškolským vzděláním a vyššími příjmy. O rozvojové problematice nemá dostatek informací devětasedmdesát procent lidí, především z Moravy. To je také výzva pro kampaň Česko proti chudobě a v ní sdružené organizace. O kampani má nějaké povědomí jen patnáct procent a o rozvojových cílech tisíciletí slyšelo pouhých čtrnáct procent respondentů.

Z průzkumu je patrné, že v naší zemi existuje potenciál pro podporu odpovědného přístupu k mezinárodnímu rozvoji. Jeho mobilizace záleží na kreativní práci občanské společnosti, tedy na otevřené spolupráci mezi občanskými organizacemi, státní správou, vládou a nezbytným zapojením odpovědné části podnikatelského sektoru. Afrika je nejproblémovějším a nejchudším kontinentem. Její bohatství se paradoxně stalo brzdou jejího rozvoje; války o suroviny, čerpání zdrojů a jejich vývoz bez zpracování nemohly vytvořit základnu pro rozvoj. Proto je třeba soustředit se na spolupráci s tímto kontinentem, ne proto, že je největší surovinovou základnou, bez níž nebude moci zajistit svůj rozvoj ani Evropská unie, Spojené státy či Čína. Pomoc Africe je prioritou Evropské unie a na nás je, jak se k této aktivitě připojíme. Je to dlouhodobý záměr, který vyžaduje podporu napříč společností. K tomu potřebuje odpovědnou diskusi postavenou na kvalitním rozvojovém vzdělávání a prezentaci úspěšných příkladů z realizace humanitárních i rozvojových projektů, aniž bychom zastírali problémy, s nimiž se potýkají. Neobejdeme se bez podpory médií, pro která je tato problematika zatím složitá a neprůhledná. A klíčovou je již zmíněná spolupráce státních a nestátních aktérů. Rozšíření naší pomoci Africe je jedinou cestou k naplnění našich závazků v rámci Rozvojových cílů a je také šancí rozšířit naše znalosti a chápání světa o jejich nezbytný světový rozměr. Do společenství vyspělých států se nezařadíme, dokud neprokážeme odpovídající míru spoluodpovědnosti a solidarity a nezbytné cti dodržovat vlastní závazky.

Na každého člověka na této planetě připadá spotřeba energie odpovídající ekvivalentu více než 1,6 tuny ropy ročně. Přitom na 2 miliardy lidí nemá přístup ke zdroji elektrické energie. 7.cíl

7.cíl
Zajistit udržitelný stav životního prostředí

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze