podporují naši kampaň
Linda Rybová

Linda Rybová
(všechny osobnosti)

s podporou
Evropská komise Udržitelná Evropa pro každého Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Heinrich Böll Stiftung

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Svět v digipropasti

titul: Mladá Fronta Dnes
detail: č. 285  str. 10
datum: 07.12.2007
autor: Ctibor Jappel

Zejména třetí svět zeje v digitální propasti: lidé se nedostanou na internet. Problém je to i v Česku

Až 2,8 miliardy obyvatel naší planety si musí vystačit s méně než dvěma dolary na den. Mnoho lidí v Africe či Asii žije ve stálé hrozbě hladomoru, sucha nebo povodní, sužují je smrtící nemoci jako AIDS nebo virus Ebola, pro jejich děti často není dostupné žádné vzdělání. Nyní je ohrožuje ještě něco: takzvaná digitální propast, anglicky Digital Divide.
"S tím, jak se moderní technologie ve vyspělých zemích stále zrychlují, zrychluje se i světová ekonomika, zapojuje se do ní čím dál víc podniků. Ale pokud někdo k těm moderním technologiím nemá přístup, nemá internet a mobilní telefon, je ze světové ekonomiky v podstatě vyloučen," říká Shawn Smith, ředitel kanadské neziskové organizace Agents of Change, která prostřednictvím internetu sbírá peníze na rozvojové projekty ve třetím světě. Schopnost ovládat počítač je dnes jednou z hlavních podmínek, aby člověk získal práci. A nenaučit se ovládat počítač a internet znamená pro lidi a zejména děti z chudých oblastí jediné: zůstanou chudí, bez spojení se světem "venku".

Počítač pro každé dítě

Existence obrovského "ghetta" lidí bez počítačů znepokojuje i Organizaci spojených národů. Ta zahrnula zpřístupnění internetu a komunikačních technologií všem mezi své "Rozvojové cíle tisíciletí" a dala mu tak stejnou důležitost jako zajištění základního vzdělání pro všechny děti nebo boji s AIDS.
Do boje s digitální propastí se pustily nestátní organizace. Asi nejznámější z nich je iniciativa One Laptop per Child (Každému dítěti jeden notebook), na které se podílejí přední počítačové firmy jako Intel, Google nebo AMD. Vznikla v roce 2005 a jejím původním cílem bylo vytvořit "stodolarový notebook" - přístroj vybavený všemi základními funkcemi a připojením k internetu, a přitom dost levný na to, aby mohl být ve velkém dodáván dětem ve třetím světě. Konečná cena notebooku během vývoje narostla. Kanaďané a Američané si nyní mohou koupit za 399 dolarů dva tyto počítače v rámci zvláštní nabídky -jeden dostane kupující a druhý bude poslán dítěti z Afghánistánu, Haiti, Rwandy nebo z Kambodži.
Vedle této charitativní akce přišla už i první vládní objednávka - sto tisíc notebooků pro své školáky koupí Uruguay. Svůj projekt na "přemostění" digitální propasti má i internetová encyklopedie Wikipedia. Její zakladatel JimmyWales nedávno vyzval, aby lidé přes internet přispěli na přenesení obsahu Wikipedie na DVD: na těch by se mohla encyklopedie šířit i k lidem v oblastech bez připojení k internetu.

Propast nejen digitální

V této souvislosti se nabízí otázka: Jsou moderní počítače tím pravým, co třetí svět potřebuje? "Digitální propast není v nedostatku elektronických přístrojů v chudých zemích. Propast leží mezi vzdělanými a nevzdělanými. K tomu, aby se počítač stal hlavní pomůckou při výuce ve školách, povede ještě dlouhá cesta. Teď je hlavní, aby všichni měli přístup k pitné vodě a lékařské péči a aby rodiny měly natolik dostatečné příjmy, že nebudou muset nutit své děti k práci na farmě a budou je moci poslat do školy," říká Tom Williams, ředitel další kanadské internetové charitativní organizace GiveMeaning. com.
Ekonom Pavel Kohout, který spolupracuje na projektu "mikropůjček" pro živnostníky z rozvojových zemí, upozorňuje, že naprosté chudoby ve světě pomalu ubývá. "Mnoho lidí je v takové situaci, že jejich základní životní potřeby jsou zabezpečeny. Jsou gramotní, netrpí hladem, ale nejsou schopni udělat další krok, protože informační bariéra je udržuje v chudobě. Takovým lidem počítače pomohou." Podobný názor má sociolog médií Tomáš Trampota z fakulty sociálních věd: "Voda je samozřejmě k přežití zásadní, vzdělání vám umožní najít lepší uplatnění, ale bez patřičného zasíťování a možnosti si vyměňovat informace vám nemusí být vzdělání v řadě odvětví nic platné."
Zpřístupňování počítačů třetímu světu s sebou přináší i další obavu: strach, že lidé z chudých zemí snadno propadnou svodům internetu: lehce dostupné pornografii či závislosti na počítačových hrách. Také je může zasáhnout trend, k němuž míří západní svět - likvidaci osobní komunikace na úkor chatování a "pokeců" na ICQ nebo života ve virtuálních světech typu Second Life.
"Ano, to se může stát. Internet ničí malé komunity. Vidím to na sobě - můžu být v kontaktu s přáteli z Londýna nebo z Brazílie, ale málokdy mluvím se svými sousedy," říká Shawn Smith z kanadské neziskovky Agents of Change. Sociolog Trampota přidává další možný negativní vliv: "Moderní technologie nabízejí pohled do "světa těch druhých" a mohou přinášet otázku: Proč žiji v hliněné chýši, a ne v domech, jako jsou v Beverly Hills?" Ekonom Kohout však i na základě osobní zkušenosti lidem z chudších částí světa věří: "Lidé na Západě mají představu, že obyvatelé chudých zemí jsou velké retardované děti, které si mají vystačit s technologiemi devatenáctého století. Ale v mexických vesnicích jsem viděl inteligentní, gramotné lidi s dobrými organizačními schopnostmi, kteří však měli tu smůlu, že se narodili v chudobě, daleko od civilizačních center." Také v některých indických vesnicích pomáhá obyvatelům počítač. Rolníci v Paňdžábu se sice stále brodí v bahnitých polích za svými buvoly, ale když chtějí prodat úrodu, najdou si na internetu město, kde je cena nejvyšší.

Česko stále zaostává

Digitální propast však nesužuje jen třetí svět. Ohrožena je i Česká republika. Propast v tomto případě není pouze geografická, ale odděluje od sebe také lidi různého věku. Počítačová gramotnost průměrné české rodiny vypadá zhruba takto: "Sám používám hlavně internet a Word, zato moje osmiletá sestra si píše blog, každý den na něm mění grafiku a s kamarády se běžně baví přes ICQ nebo e-mail," říká dvaadvacetiletý Jan Jiřička z Prahy. Jeho rodiče si poradí sWordem a internetem a otec navíc s grafickými programy, ale prarodiče? "Řekli jsme jim, k čemu počítač s internetem slouží, ale ani neplánují, že by si ho pořídili," popisuje Jiřička.
Podle posledního průzkumu Českého statistického úřadu u nás používá počítač s internetovým připojením 78 procent lidí ve věku 17 až 24 let. Ale jen pět procent lidí mezi 65 a 74 lety navštěvuje internet. "Mladí lidé mají vždy silnější sklon přejímat případné inovace a také intenzivněji vytvářet sociální sítě, což obojí nové komunikační technologie splňují," myslí si Tomáš Trampota. Podle Jany Lešikarové z Nadace Senio, jež provozuje internetový portál pro seniory a pořádá kurzy počítačové gramotnosti, mají starší lidé vůči internetu psychický blok. "Projevuje se to nízkým sebevědomím, které pramení z předsudků ve smyslu: Internet? To pro staré není. Přitom internet může seniorům pomoci překonat samotu a znovu je vtáhnout do života," říká Lešikarová. Naučit se pracovat s počítačem a internetem znamená pro střední generaci také možnost přivýdělku.
VČeské republice lze tedy očekávat, že až do důchodového věku dospěje dnešní mladší generace, pro niž je internet běžnou součástí života, situace se změní. Současní důchodci tak zůstanou s největší pravděpodobností "off line". Taková situace není například ve Švédsku, kde je podíl "internetových" šedesátníků a sedmdesátníků 51 procent a mezi 55 až 64 lety věku používá internet dokonce 76 procent lidí. I Dánsko či Nizozemsko vykazují vysoká čísla. Jak se jim to podařilo? "Možnost připojení na internet zdarma je v zemích, kde mají v této oblasti úspěchy, standardem - ať už v knihovnách či klubech pro seniory." Těžko lze očekávat, že si starší lidé u nás budou pořizovat internet k sobě domů - to je pro ně drahé," říká Lešikarová.
Nedostupností internetu u nás netrpí jen senioři. Problém je u dětí školou povinných, zejména těch, které žijí na vesnicích. I do těch nejzapadlejších škol měl přinést celosvětovou síť projekt Internet do škol. Ten však skončil nešťastně a zbylo po něm několik soudních žalob a tisíce škol, které si musí od listopadu tohoto roku internetové připojení hradit ze svých prostředků.
Překročení digitální propasti v Česku je tedy především otázkou financí. Předěl leží mezi těmi, kteří si internet mohou dovolit, a těmi, kdo na něj nemají - a to platí o lidech i o školách.

***
O autorovi: CTIBOR JAPPEL, spolupracovník MF DNES

Každou minutu zemře jedna žena na následky problémů spojených s těhotenstvím, ročně více než půl milionu. 99 % těchto úmrtí se odehraje v Africe, Asii a Latinské Americe. 5.cíl

5.cíl
Zlepšit zdraví matek

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze