Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Rozvojová pomoc v pěti snadných krocích

titul: Project Syndicate
datum: 26.05.2010
autor: Jeffrey D. Sachs
on-line: http://www.project-syndicate.org/commentary/sachs166/Czech

Každá země, bohatá i chudá, by měla zajišťovat všeobecnou dostupnost primární zdravotní péče, včetně bezpečných porodů, výživy, očkování, potírání malárie a klinických služeb. Rok co rok téměř devět milionů dětí zemře na zdravotní obtíže, jimž lze předejít nebo je léčit, a bezmála 400 tisíc žen zemře v důsledku komplikací během těhotenství.

Takřka ke všem těmto úmrtím dochází v nejchudších zemích světa. Kdyby se těmto úmrtím předešlo, nejenže by ubylo utrpení, ale také by to ve zbídačených a vratkých společnostech otevřelo cestu k hospodářské prosperitě.

Největší překážka realizace tohoto cíle tkví v tom, že nejchudší státy na všeobecnou primární zdravotní péči nemají peníze, třebaže náklady na osobu jsou velice nízké. Díky využívání imunizace, moderních léků, soudobé diagnostiky, mobilních telefonů a dalších nových technologií je dnes primární zdravotní péče nesmírně efektivní a velmi laciná, neboť v nejchudších zemích vyjde asi na 54 dolarů na osobu a rok.

Nejchudší země si však kvůli svým příjmům mohou dovolit hradit ze svých státních rozpočtů jen zhruba 14 dolarů na osobu. Nezbytná je finanční pomoc ze zahraničí, která pokryje asi 40 dolarů na osobu a rok. Vzhledem k tomu, že primární zdravotní péče se stále nedostává přibližně jedné miliardě chudých lidí, celkově je zapotřebí kolem 40 miliard dolarů ročně. Zahraniční dárci – mimo jiné Spojené státy, Evropská unie a Japonsko – v současnosti přispívají asi třetinovou sumou, zhruba 14 miliardami ročně.

Zbývající roční finanční mezera tedy činí asi 26 miliard dolarů. Pomocí těchto peněz bychom každoročně zachránili miliony matek a dětí.

Pro bohaté země to není mnoho peněz, a přece je nedokážou poskytnout. Nejzjevnější díru v rozpočtu má Globální fond pro boj proti AIDS, TBC a malárii, celosvětová iniciativa, která pomáhá nejchudším zemím v zápase proti těmto smrtelným nemocem. Globálnímu fondu zoufale chybí peníze, avšak Obamova administrativa ani jiné vlády na tuto finanční potřebu nereagují.

Bohaté země by tyto prostředky mohly snadno uvolnit. Zaprvé, USA by mohly ukončit svou nákladnou a nevydařenou válku v Afghánistánu, která stojí asi 100 miliard dolarů ročně. Kdyby USA vydaly malý zlomek těchto 100 miliard dolarů ročně na rozvojovou pomoc pro Afghánistán, byly by se snahou zajistit ve válkou zmítané zemi mír a stabilitu mnohem úspěšnější.

USA by každoročně například mohly dát 25 miliard dolarů na rozvojovou pomoc a dalších 25 miliard dolarů na celosvětovou zdravotní péči a přitom by stále rok co rok ušetřily 50 miliard dolarů s cílem snižovat americký rozpočtový deficit. Afghánistán – a tedy i USA – by byl bezpečnější, svět by byl zdravější a americké ekonomice by to ohromně prospělo.

Druhým přístupem by bylo zdanit velké mezinárodní banky, které na svých spekulativních obchodech vydělávají nadměrné zisky. Americká vláda hýčkala a ochraňovala Wall Street i poté, co málem poslala světové hospodářství ke dnu, čímž jí už loni umožnila návrat k obrovským ziskům – snad až 50 miliard dolarů. Bankéři si opět vyplatili horentní prémie – za rok 2009 víc než 20 miliard dolarů. Tyto peníze měly směřovat k nejchudším lidem světa, a nikoli k bankéřům, kteří si je rozhodně nevydělali. Je načase zavést mezinárodní daň ze zisku bank, realizovanou třeba jako poplatek z mezinárodních finančních transakcí, která by mohla každoročně vynést desítky miliard dolarů. Při prosazování takové daně by rozvojové země neměly akceptovat chabé výmluvy, jež jim USA a další země předestírají, aby ochránily bankéře.

Třetím přístupem by bylo získat vyšší příspěvky od nejbohatších lidí světa. Několik z nich, mimo jiné Bill Gates, George Soros, Warren Buffett a Jeffrey Skoll, už se stalo megafilantropy a pro dobro světa poskytují obrovské částky. U ostatních miliardářů se však na srovnatelné dary stále čeká. Podle posledního seznamu časopisu Forbes žije na světě 1011 miliardářů, kteří vlastní celkový čistý majetek v hodnotě 3,5 bilionu dolarů. To znamená, že kdyby každý miliardář přispíval 0,7 % svého čistého jmění, celková suma by činila 25 miliard dolarů ročně. Jen si to představte, tisíc lidí by dokázalo zajistit primární zdravotní péči pro miliardu zbídačených lidí.

Čtvrtý přístup by se měl spoléhat na společnost, jako je Exxon-Mobil, která každoročně v Africe vydělává miliardy dolarů, a přece podle jedné ze svých zpráv na internetu v letech 2000 až 2007 utratila pouhých asi pět milionů dolarů ročně za programy potírající malárii. Firma Exxon-Mobil by na kontinentě mohla a měla financovat mnohem větší část naléhavě potřebných zdravotních služeb, a to buď z poplatků, jež platí, anebo skrze firemní dary na dobročinné účely.

Zapáté, nové dárcovské státy jako Brazílie, Čína, Indie a Korea mají potřebnou vizi, energii, ekonomickou dynamiku a diplomatický zájem, aby svou dárcovskou podporu rozšířily jak v nejchudších zemích, tak v nejchudších oblastech svých vlastních zemí. Jestliže USA a Evropa svou úlohu příliš zanedbávají, nastupující ekonomiky mohou část ledabyle odvedené práce vzít na sebe a také tak učiní. V Africe si tito noví dárci naštěstí získávají jako partneři důvěru.

Bohatý svět říká, že na to, aby udělal víc, mu chybí peníze, jenže mu vůbec nechybí prostředky, ale představivost. USA by měly své nehospodárné vojenské výdaje přesměrovat na nové financování zdravotnictví. Svět by měl zavést globální bankovní daň. Miliardáři by měli vystupňovat svou dobročinnost. Ropné společnosti by měly víc platit. Finanční mezery, jichž si tradiční dárcovské státy nevšímají, mohou zaplnit nové dárcovské země jako Čína.

Peněz je dost. Potřeby jsou naléhavé. Jde o výzvu mravnosti a vize.

© Project Syndicate 2010
www.project-syndicate.org

Jeffrey D. Sachs
- Vyučuje ekonomii a vede Institut Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
- Je zvláštním poradcem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna.
- Založil neziskovou Millennium Promise Alliance, zaměřenou na odstranění extrémní chudoby.

Na této planetě nemůžeme dosáhnout rozvoje a trvalého míru, pokud budou ženy ve společnosti nadále odsouvány do podřadných, často nebezpečných a úmorných společenských pozic. 3.cíl

3.cíl
Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze