podporují naši kampaň
Pavla Milcová

Pavla Milcová
(všechny osobnosti)

s podporou
Evropská komise Udržitelná Evropa pro každého Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Český rozhlas

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Vítězové a poražení globalizace

titul: Lidové noviny
datum: 13.12.2005
autor: Petr Lebeda
on-line: http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051213_0001...

Nejchudší země světa se obávají další liberalizace trhů

Na světě dnes nenajdeme zemi, která by docílila prosperity díky trvale vysokým clům a dlouhodobé ochraně trhu. Desítkám milionů lidí v Indii, Číně, Brazílii, Thajsku a dalších středně rozvinutých zemích pomohl mezinárodní obchod z chudoby. Remitendy - výdělky, které chudé země každoročně obdrží od svých občanů pracujících v bohatší cizině - dosahují čtyřnásobku rozvojové pomoci, tedy zhruba 200 miliard dolarů. Přesto budoucnost boje s chudobou nemůže spoléhat na volný obchod. Ve hře je daleko víc.

Všechny rozvojové země by významně získaly z liberalizace obchodu ve službách, pokud by na nadcházejícím zasedání Světové obchodní organizace (WTO) v Hongkongu došlo k pokroku v jednáních o volnějším pohybu pracovní síly. Levná práce je se zemědělskou výrobou jejich klíčovou devizou. Jejich exportní vyhlídky by výrazně zlepšila také úspěšná jednání o jednodušší a průhlednější administrativě, hladším odbavení a proclení zboží, rychlejší a levnější přepravě na vzdálené trhy.

Všechny potenciální zisky rozvojových zemí však obestírá příliš mnoho "kdyby". U početné skupiny malých a velmi chudých zemí v dohledné době budou náklady z každé dohody o další liberalizaci převládat nad zisky. Zemím subsaharské Afriky či jižní Asie přinese jen velmi málo, i když jim v Hongkongu přístup na své trhy bez omezení cly a kvótami udělí i další bohaté země, nejen EU.

Nejchudší země (a komunity) neprodukují zemědělský přebytek, který by mohly vyvézt. Nemají takřka žádné průmyslové výrobky či služby na export a nedisponují takovou infrastrukturou, která by jim pomohla prorazit na globální trhy s netradičními produkty. Naopak další liberalizace rozmělní jejich dosavadní privilegia. A každá další dohoda WTO pro ně znamená výdaje spojené s plněním závazků a zaváděním nových pravidel, hlavně pak vyčerpávání lidských zdrojů, administrativních kapacit a politického kapitálu, které jsou třeba na zásadnější reformy.

Novým závazkům a ztrátě privilegií se ale brání i velké, podstatně rozvinutější země. Tzv. "vynořující se trhy" jako Čína, Indie či Brazílie odmítají převzít svůj díl zodpovědnosti za globální rozvoj a například otevřít své trhy zemím daleko chudším. Přitom dohodou s EU či USA by získaly lví podíl na nových trzích se zemědělskými a průmyslovými výrobky.

Co vyřeší Hongkong

Ani ekonomický úspěch nové skupiny globálních mocností však neznamená automatický úspěch v boji s chudobou. K chudým regionům a vyloučeným skupinám obyvatel nové bohatství stále prokapává takřka neznatelně. Ekonomický růst si vybírá tvrdou daň na společenské soudržnosti, postavení žen a životním prostředí.

Současné kolo jednání ve WTO proto mohlo začít jen se slibem řešit především problémy rozvojových zemí. Úkol o to naléhavější letos, kdy OSN hodnotilo plnění Rozvojových cílů tisíciletí, ministři financí G-7 odpouštěli dluhy a globální občanská společnost uskutečnila bezprecedentní mobilizaci. Avšak opojení z čerstvé politické a ekonomické síly vynořujících se trhů a agresivní zájmy velkých a bohatých ekonomik a korporací způsobují, že nad konferencí v Hongkongu se vznáší hrozba krachu.

Co s tím může dělat ČR? Zasadit se o více pomoci, odpuštění dluhů všude tam, kde to podpoří boj s chudobou, a spravedlivější pravidla mezinárodního obchodu. Mohlo by se začít tím, že pro jednou nebudeme žádat za své ústupky něco zpátky. Evropské politiky však může stát dost, předstoupit před domácí obchodníky a investory s tím, že tentokrát jim nic nepřivezli.

O autorovi| PETR LEBEDA, Autor je ředitelem Pražského institutu pro globální politiku - Glopolis

PETR LEBEDA

V roce 2003 žilo v Německu, Francii, Řecku a Itálii dohromady 10,6 milionů dětí. Stejný počet jich v tomtéž roce celosvětově zesnulo. V naprosté většině těchto případů tomu šlo předejít. 4.cíl

4.cíl
Snížit dětskou úmrtnost

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze