podporují naši kampaň
Milan Baroš

Milan Baroš
(všechny osobnosti)

s podporou
Evropská komise Udržitelná Evropa pro každého Česká rozvojová agentura
sponzoři a partneři
Český rozhlas

(všichni sponzoři a partneři)

Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Média > Přečetli jsme si

Úspěšný Afričan Mogae

titul: Respekt
detail: č.: 035  str. 12
datum: 28.08.2006
autor: Tomáš Lindner

"Tímto způsobem se jednat nedá. Možná se tak pracuje někde v Botswaně, ale my bychom tak neměli postupovat," řekl začátkem srpna na adresu trojkoalice sebejistě Jiří Paroubek. Jeho slova odrážejí pokřivený způsob, kterým vnímáme Afriku - jako jednolité místo plné krutých válek, nemocí, rozpadu státu, chaosu, marnosti a bezvýchodnosti. Jenomže v konkrétní realitě si Paroubek nemohl vybrat lépe: loňská studie Světové banky zabývající se kvalitou vládnutí vyzdvihla především práci tří vlád - slovinské, chilské a právě botswanské. Země s pouhým 1,6 milionu obyvatel na ploše větší než Německo, kterou vede Festus Mogae, se pyšní tradicí nejstarší africké demokracie, byť od získání nezávislosti s drtivou převahou vítězí jediná politická strana. Přesto se v mezinárodním žebříčku korupce díváme Botswaně na záda: zatímco se Česko dělí s Namibií, Řeckem a Slovenskem o 47. místo, sluní se pouštní stát na 32. pozici. "Vláda odjakživa horuje proti úplatkářství. Nemohu si vzpomenout na jediný korupční případ, do kterého by byl zapleten nějaký ministr," řekl BBC šéf tamní pobočky Transparency International Lebang Mpotokwame.

Bez svévole náčelníků

Botswana vykročila do nezávislosti z ekonomického dna. V roce 1966 na řídce osídlený stát připadaly dvě střední školy a 13 kilometrů silnic a podle většiny pozorovatelů čekala tehdejší Bečuánsko budoucnost závislé polokolonie a zdroje pracovních sil pro Jihoafrickou republiku. Dnes však pouštní krajinu protíná 18 300 kilometrů silnic spojujících 90 % obyvatel. V letech 1966 - 98 podle studie Centre for Economic Policy Research rostlo botswanské hospodářství rychleji než kterékoli jiné na světě, průměrně 7,7 % ročně, a statistiky Světové banky dnes zemi řadí mezi ekonomicky "středně vyspělé".
Zmíněná studie s výstižným názvem An African Success Story: Botswana vyzdvihuje dva významné historické faktory nahrávající budoucímu úspěchu: předkoloniální tradici omezení moci náčelníků a nezájem kolonialistů. Britové Botswanu drželi pouze z geopolitických příčin - aby zabránili šíření německého vlivu. Polopoušť bez dostupného bohatství je nijak nezajímala, a proto do ní na rozdíl od jiných koutů Afriky skoro neinvestovali ani nezasahovali, čímž jen minimálně narušili mnohé místní instituce a jejich přirozený vývoj. Nezávislá Botswana měla štěstí na prozíravé vládce, kteří jsou podle citované studie další příčinou úspěchu země. Sir Seretse Khama, Sir Ketumile Masire a současný prezident Festus Mogae reprezentují tři etapy svobodné země: budování státu v nejistých podmínkách, stabilizaci a transformaci.
Seretse Khama ve své osobě spojil tradiční a moderní elitu. Jako mladý náčelník nejvlivnějšího kmene v zemi studoval na Oxfordu, zamiloval se tam a oženil - na čemž by nebylo nic zvláštního nebýt rasistického ducha doby. Khama si totiž vzal bělošku, což vzbudilo pohoršení ve vlastní komunitě a především v Británii. Na nátlak Britů se zbavil své dědičné funkce a odešel do exilu. Napříště už se nechoval jako kmenový vůdce, ale jako moderní politik.
"Státnické vlohy Seretse Khamy se projevily jeho schopností kooptovat umírněné náčelníky i bělošské usedlíky a sjednotit je s méně radikální částí nové elity pod hávem liberálně-demokratické ideologie," píše ve studii o botswanské demokracii politolog Patrick Molutsi. Khama svou stranu i budoucí směřování země oddělil od silně konzervativních náčelníků, ale i od radikální, mnohdy výrazně levicové městské elity. Během jeho vlády země získala a kvalitně využila dvě obrovské finanční injekce. Odpovědná politika přilákala zahraniční dárce, kteří sem v 70. letech napumpovali rozvojovou pomoc v částkách, které v přepočtu na hlavu patřily k největším na světě. Současně bohatá, tradiční vrstva chovatelů dobytka využila výhodných podmínek pro přístup jejich masa na trhy Evropské unie.
I za těchto příznivých okolností by se však Botswana z chudoby nevymanila bez pokladů ukrytých v tamní půdě. Diamanty objevené až v 70. letech se staly hlavním zdrojem hospodářského zázraku. Těžbu drahých kamenů v rámci Debswana Diamond Company společně spravují jihoafrický těžební gigant De Beers a botswanská vláda, která si v polovině 70. let vymínila navýšení svého podílu v koncernu z 15 na 50 %. Debswana zajišťuje dvě třetiny všech státních příjmů. Samotné drahé kameny by však k rozvoji a úspěchu nestačily, ostatně diamanty z jiných částí Afriky si vysloužily přívlastek "krvavé". Klíčem k pochopení botswanského úspěchu tedy nejsou zásoby nerostů, ale kvalitní vládní instituce, které vedou ke stabilitě a k příznivému podnikatelskému prostředí.
Bezmála dvacetileté působení druhého prezidenta Masireho upevnilo instituce a přineslo zvýšené investice občanům - například zřízení bezplatného školství na všech úrovních, dovedení pitné vody k většině obyvatel, financování kvalitních stipendií do zahraničí či vybudování dostupné sítě zdravotnických zařízení. Přes to vše ale v zemi přetrvává obrovská nerovnost.

Zázrak v nesnázích

Současný prezident Festus Mogae nastoupil do úřadu v roce 1998. Podle ústavy ve funkci zůstane až do roku 2008, kdy zřejmě předá žezlo současnému viceprezidentovi a synovi "otce vlasti" Ianu Khamovi. Mogae před vstupem do politiky studoval ekonomii na Oxfordu, pracoval jako výkonný ředitel pro anglofonní Afriku v Mezinárodním měnovém fondu a jako guvernér Botswanské banky.
Během jeho vlády se na fasádě "afrického zázraku" zviditelnily trhliny. Pokles světových cen diamantů snížil státní příjmy i hospodářský růst. Dlouholeté snahy o diverzifikaci ekonomiky neuspěly a nadále přetrvává závislost na diamantech a více než 20% nezaměstnanost. Vláda se proto loni rozhodla omezit zaměstnávání cizinců. Ze sousedního, krizí zmítaného Zimbabwe přes hranice navíc proudí tisíce ilegálních přistěhovalců a prezident Mogae musí čelit vzrůstající xenofobii v zemi. Mezinárodní pověst vlády pošramotily její spory se zástupci domorodých Sanů ("křováků"), jichž v Botswaně žije 50 tisíc. V 90. letech politici zahájili přesídlení několika tisíc Sanů z Národního parku Kalahari do nově zřízeného městečka. Reprezentanti Sanů a mezinárodní nevládní organizace se obávají zničení původní kultury pouštních lovců a sběračů a komerčního využití jejich půdy. Vláda se brání snahou zajistit chudým Sanům lepší životní úroveň a zachránit divočinu Kalahari. Komplikovaný spor nyní probíhá na soudní úrovni.
Hlavní ohrožení dalšího rozvoje země však představuje AIDS. "Botswana skutečně užívá plodů hospodářského růstu a politické stability, po nichž touží celá Afrika. Avšak hrozí, že pandemie HIV/AIDS podemele růst i stabilitu a vymaže úspěchy, kterých země od nabytí nezávislosti dosáhla," tvrdí Ian Taylor z University of Botswana. Podle UNAIDS byla v roce 2004 infikována více než čtvrtina zdejší populace v produktivním věku, hůř na tom bylo jen malé Svazijsko. Přitom Botswana od počátku patří k zemím, kde se politici postavili virovému nebezpečí zpříma. Ukázalo se, že právě ekonomický boom spojený s rychlou urbanizací vytvářejí prostředí vyhovující viru HIV. Dále se totiž hroutily tradiční rodinné a sexuální normy, které výrazně narušila již povinná migrace za prací během kolonialismu - až třetina mladých mužů tehdy na několik měsíců v roce pobývala v hromadných ubytovnách daleko od svých rodin a komunit.
"Na konci své vlády budu prezidentem bez lidu," varoval prezident Mogae, který z epidemie učinil prioritu své vlády. V roce 2001 se politici rozhodli poskytnout všem nemocným bezplatné antiretrovirální léky. V současné době se již do společného programu vlády, nadace Billa a Melindy Gatesových a farmaceutického koncernu Merck zapojilo necelých 50 tisíc lidí (ze 100 tisíc s již rozvinutou chorobou) a úmrtnost na AIDS podle vládních zdrojů rapidně klesá. Doživotní drahé léčení třetiny dospělých obyvatel však zatíží veřejné rozpočty a mezinárodní fondy astronomickou částkou. Vláda proto musí šetřit na jiných místech a loni se rozhodla opět zpoplatnit střední a vysoké školy.

Tradice i modernita

Podle politologa Mohameda Saliha se Botswana "stává příkladem míšení tradice a modernity a udává směr při vytváření jedinečné a svébytné africké formy vládnutí". Ovšem Botswana není jedinou nadějí afrického kontinentu - například i v Namibii, v Senegalu, v Mali, v Mozambiku či v Ghaně politická elita pochopila, že cesta k prosperitě a k míru musí začít zametáním před vlastním prahem. Neexistuje jedna zhroucená Afrika. Sousedí spolu rozpadlé a rozdělené státy, země v obtížném přechodu k demokracii, autoritářské režimy a země, které se ze všech sil snaží zahojit jizvy dlouholetých válek. Všechny státy však spojuje skutečnost, že jim především koloniální a postkoloniální dědictví a pozice Afriky ve světové ekonomice kladou obrovské překážky na cestě k lepšímu vládnutí a ke kvalitnějšímu živobytí pro jejich obyvatele. Proto ani upřímná snaha politiků není zárukou úspěchu, což ilustrují i současné problémy ze všech stran chválené Botswany.

Tomáš Lindner

Festus gontebanye Mogae
Narodil se 21. srpna 1939 v Serowe; 60. léta - studium ekonomie v Oxfordu; 1980 - 81 - guvernér Botswanské banky; 80. léta - výkonný ředitel pro anglofonní africké země v MMF; 1992 - 98 - viceprezident Botswany; 1998 - prezident Botswany.

Na světě žije 2,2 miliardy dětí, pod hranicí chudoby jich žije 1 miliarda. Každé druhé dítě na této planetě je připraveno o své dětství v důsledku chudoby - ohroženo podvýživou nebo hladem, AIDS a dalšími nemocemi. 1.cíl

1.cíl
Odstranit extrémní chudobu a hlad

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze