Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Témata > Příliš vzdálené cíle > 1. cíl > Úkol 1

1. CÍL: ODSTRANIT EXTRÉMNÍ CHUDOBU A HLAD

 

Úkol č. 1

Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 USD na den. Zajistit plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny včetně žen a mladých lidí.

Téměř miliarda lidí musí přežít s příjmem menším než dolar denně. Z toho by měli hradit jídlo a bydlení, zdravotní péči, školné. To je prakticky nemožné. Přesto elity z bohatých zemí a mezinárodních finančních institucí nabádají ke zpoplatnění zdravotnictví, školství a dalších veřejných služeb v nejchudších zemích.

Pravděpodobně tím nejsledovanějším úkolem a jedním z hlavních cílů současnosti je právě úkol č.1. Podle poslední zprávy OSN z konce června 2007 klesl počet lidí žijících s příjmem menším než 1 USD z 1,25 miliardy v roce 1990 na 980 miliónů v roce 2004. Na první pohled vypadá toto číslo úctyhodně, zvláště vezmeme-li v potaz, že se jedná o pokles z podílu 31,6 procent všech obyvatel rozvojového světa v roce 1990 na 19,2 procenta v roce 2004. Nové statistiky založené na širokém průzkumu parity kupní síly však ukazují, že situace je mnohem horší. 

 Chudší než jsme se obávali Na konci roku 2007 byly zveřejněny nové výsledky měření parity kupní síly. Jedná se o index, který srovnává nákupní koš tisíce položek ve 146 zemích světa. Jeho úkolem je stanovit, kolik peněz musí lidé vydat na to, aby si v různých zemích mohli koupit to samé. Tento index slouží pro srovnání příjmů v různých zemích a také pro stanovení hranice extrémní chudoby. Ukázalo se, že situace je mnohem horší, než jsme si mysleli a svět má chudých mnohem více. Příjmy poklesly především v rozvíjejících se ekonomikách. V Číně a Indii o 40 %, v Indonésii o 17 %, na Filipínách o 41 %, v Jihoafrické republice o 32 % a o 24 % v Argentině. Zatímco reálný pokles příjmů zůstával nepovšimnut, neoliberální ekonomové oslavovali vzestup globální ekonomiky, ale i ta roste pomaleji, než se předpokládalo. Jasně se ukazuje, že propast mezi bohatými a chudými roste a místo původně předpokládaných 65 bodů Giniho indexu je globální nerovnost příjmů 70 – na stupnici, kde 100 je naprostá nerovnost a 0 naprostá rovnost příjmů.

 

Ať již použijeme jakékoli statistiky, naprosto tragická situace v plnění úkolu č. 1 zůstává v  subsaharské Africe. V roce 2006 OSN uváděla, že se v tomto regionu míra absolutní chudoby za období 1990-2002 snížila pouze minimálně, o 0,6 procenta, reálně ovšem, díky stále rostoucímu počtu obyvatel, se počet lidí žijících s příjmem menším než 1 USD zvýšil o 140 miliónů.  Velmi vážná je situace i u lidí, kteří musí žít s příjmem menším než 2 USD na den, což je obecně uznávaná hranice chudoby, kterou indikátory MDGs nezachycují. Podle zprávy Social Watch 2006 počet lidí s tímto či menším příjmem klesl mezi lety 1990 a 2002 jen o 40 miliónů a tak jich stále na světě zůstává 2,6 miliardy.

Příčiny chudoby

Cestou ke splnění vytčeného limitu je bezesporu snaha o eliminaci odstranitelných příčin chudoby. Ty můžeme rozdělit do několika skupin. 

První skupinu představují politické příčiny. Nejviditelnějším problémem jsou ozbrojené konflikty způsobené především nedodržováním zákazu obchodování se zbraněmi nebo nízkou podporou intervencí směřujících k předcházení a ukončení ozbrojených konfliktů.  Často diskutovaným problémem je korupce, kterou působí jak vnitropolitické prostředí chudých zemí, tak bezskrupulóznost zahraničních investorů a vlád. Autoritářské a diktátorské režimy v rozvojových zemích jsou často tolerovány mocnostmi kvůli hospodářským zájmům.  Nevymahatelnost práva včetně lidsko-právních norem je zase výhodná pro nadnárodní firmy těžící z otrocké práce.

Další skupinou jsou příčiny ekonomické. Tou hlavní je závislost chudých zemí na libovůli bohatých ekonomik, nedostatečný zpracovatelský průmysl a nepříznivé reálné směnné relace (terms of trade - poměr indexů dovozních a vývozních cen).

Z dalších příčin stojí za pozornost zejména vysoká zadluženost rozvojových zemí, nízké a kolísající ceny přírodních zdrojů, surovin a zemědělských produktů na světových trzích, exportní portfolio složené pouze z několika málo komodit, vysoká nezaměstnanost, nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a nedostačující dopravní i technická infrastruktura.

Mezi demografické příčiny patří vysoká hustota obyvatelstva (Rwanda, Indie, pobřežní oblasti Číny, Indonésie, delty Nilu, Nigeru a jiných řek), nedostatečná zdravotní péče, absence záchranné sociální sítě, někdy i fundamentální uplatňování kulturních a náboženských tradic, které mohou ztěžovat dostatečné zapojení určitých vrstev společnosti do ekonomických struktur země apod. Problémem je také nerovné postavení žen, které de facto polovině populace brání ve vytváření bohatství společnosti. Environmentálními příčinami jsou odlesňování a následná eroze půdy, dezertifikace, znečištěné zdroje pitné vody a ovzduší ve velkoměstech

Z uvedeného vyplývá, že vývoj procesu snižování počtu extrémně chudých do velké míry závisí na ekonomickém růstu rozvojových zemí. Ten však sám o sobě nemusí být zárukou zvýšení kvality života. Nedílnou součástí nápravy poměrů je spravedlivé rozdělení příjmů, ale též redukce populační exploze a zvýšení kvalitního vzdělávání mezi všemi vrstvami společnosti, bez ohledu na pohlaví. Pokud se chudobu v rozvojových zemích nepodaří výrazněji kvantitativně i kvalitativně snížit, bude mít i nadále značně destabilizující dopad na celosvětovou politickou i bezpečnostní situaci.

Důstojná práce

V roce 2005 bylo do úkolů MDGs zařazeno i téma důstojné práce. Podle mezinárodní organizace práce (ILO) se jedná o podporu v získání důstojné a produktivní práce v podmínkách svobody, rovnosti a bezpečnosti pro všechny bez rozdílu pohlaví. Je postavena na základních konvencích ILO: zákaz nucené práce, odstranění dětské práce, právo na rovné zacházení a právo na sdružování na pracovišti a kolektivní vyjednávání. Nástroje pro dosažení spočívají především ve státní aktivní politice zaměstnanosti zaměřené také na podporu mikro, malého a středního podnikání.

Ve většině zemí světa však zaměstnání představuje spíše ohrožení života a nezajišťuje dostatek prostředků k přežití. Často jsou to nadnárodní firmy se sídlem v bohatých zemích, které se podílejí na vytváření otřesných pracovních podmínek. Značkové textilní firmy i značkové potravinářské koncerny běžně akceptují dodávky od firem, které využívají dětskou a otrockou práci a porušování základních lidských práv. Konzumenti, kteří to většinou vůbec netuší, jsou tak vedeni ke spotřebě zboží, při jehož produkci byla porušována základní lidská práva.

 Důsledky chudoby

Bída, hlad, předčasná úmrtí. Ztížený přístup ke vzdělání znemožňuje vymanit se z chudoby. Bída se stává podhoubím pro kriminalitu i mezinárodní organizovaný zločin. Zbídačelí lidé jsou často objektem obchodu s orgány, lidmi, dětskými otroky. Planá naděje na lepší budoucnost vede k migraci z venkova do městských slumů či mezi státy a kontinenty. V relativně bohatších zemích způsobuje chudoba vyloučení ze společnosti. Rozdělení společnosti vede k napětí a možným nepokojům.  Chudoba je často přirovnávána k bludnému kruhu – její důsledky se pro další generace stávají samotnými příčinami tohoto socioekonomického statutu.

Více než 100 milionů dětí stále ještě nemá přístup ani k základnímu vzdělání. Devadesát sedm procent z nich žije v rozvojových zemích, téměř šedesát procent z nich jsou dívky. 2.cíl

2.cíl
Dosáhnout základního vzdělání pro všechny

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze