Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Témata > Příliš vzdálené cíle > 2. cíl > Úkol 3

2. CÍL: DOSÁHNOUT ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁNÍ PRO VŠECHNY

 

Úkol č. 3

Do roku 2015 zajistit, aby děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, mohly dokončit základní školu.

Všeobecná deklarace lidských práv OSN řadí přístup ke vzdělání mezi základní lidská práva. Vzdělání je základem všech společností a konkurenceschopných ekonomik. Je to základ pro snižování chudoby a nerovnosti, lepšího zdraví, schopnosti používat nové technologie a vytvářet či šířit užitečné znalosti. Vzdělání je nezbytnou podmínkou samostatného a aktivního občana. Základní vzdělání je vstupní branou k dalšímu vzdělávání a tím i k rozvoji celé společnosti.

Přestože celosvětová situace se v posledních letech zlepšuje, stále ještě kolem 72 milionů dětí v roce 2005 nemělo přístup ani k základnímu vzdělání, přičemž téměř 57 % z nich tvořily dívky. Ačkoli se toto číslo zdá vysoké, je pravděpodobně podhodnocené. Není totiž možné přesně určit, kolik dětí navštěvuje školu jen občas a do statistik také není započítána situace ze zemí, kde probíhá nebo nedávno skončil válečný konflikt, protože data z těchto míst jsou obvykle nedostupná. Podle odhadů v roce 2005 činil podíl dětí zapsaných na základních školách rozvojového světa 88 %, zatímco v rozvinutých zemích 97 %. Nejhorší situace je opět v zemích subsaharské Afriky, kde podíl dětí zapsaných na základních školách tvořil v roce 2005 jen 70 % a v oblasti Oceánie, kde byl od roku 1999 zaznamenán dokonce mírný pokles na hodnotu 78 %. Podle odhadů Světové banky tento cíl v roce 2015 nebude dosažen u více než poloviny rozvojových zemí, především v regionech jižní Asie a subsaharské Afriky. Naopak regiony východní Asie, Tichomoří, Latinské Ameriky a Karibiku jsou k dosažení všeobecného přístupu k základnímu vzdělání blízko.

Dívky, venkov a chudé domácnosti.

Jedním z problémů a zároveň i výzev týkajících se základního vzdělání v rozvojových zemích je stále přetrvávající nerovný přístup ke vzdělání mezi dívkami a chlapci, mezi městskými a venkovskými dětmi, a největší rozdíly jsou mezi dětmi z bohatých a chudých domácností.

Dívky jsou stále vyloučeny ze vzdělávacího procesu více než chlapci. Tento trend je nejvíce viditelný v oblasti Oceánie a subsaharské Afriky, kde 42 % dívek nenavštěvuje základní školy ve srovnání s 28 % chlapců. V západní a jižní Asii rozdíly mezi registrovanými školáky a školačkami tvoří 4 až 7 %. V průměru 20 % dívek z rozvojových zemí nemá přístup k základnímu vzdělání ve srovnání se 17 % chlapců. Téměř jedna třetina dětí na venkově v rozvojových zemích nemá přístup k základnímu vzdělávání ve srovnání s 18 % ve městech. Podíl dětí z nejchudších domácností, které nemají přístup k základnímu vzdělání dosahuje 37 %.

Příčin pomalého snižování analfabetismu je několik. Na prvním místě jsou vysoké náklady na vzdělání - školné, uniformy, učební pomůcky, často i příspěvky na provoz školy a platy učitelů či jízdné, které musí hradit rodiče. Velkým problémem je práce dětí, které musí pomáhat se zajištěním domácnosti. K tomu se přidávají předsudky proti vzdělání dívek. Významnou roli hraje i vzdálenost školy od místa bydliště, která může dosahovat až několika hodin cesty pěšky.

Nejen docházka

Významným problémem není jen množství dětí, které do základní školy nastoupí, ale také kolik jich školu úspěšně zakončí. Z nejrůznějších důvodů jakými jsou napříkladonemocnění v rodině, kvůli kterému nezbývají peníze na školní výdaje, v případě úmrtí jednoho z rodičů nutnost starat se o mladší sourozence a vydělávat na živobytí, předčasná těhotenství apod. docházku nedokončí téměř 20 % dětí z rozvojových regionů. V případě subsaharské Afriky je to dokonce 44 % všech dívek.

Jedním z ukazatelů zlepšení byl stanoven podíl gramotných lidí ve věku 15-24 let, jehož pomocí budeme za 15 let moci zhodnotit posun ve vzdělanosti. Tato věková skupina je totiž v současnosti školou povinná. Ve srovnání populací ve zmíněném věku za období 1984 - 1994 a období 1995 – 2004 se gramotnost v rozvojových zemích zvýšila z 80,2 procent na 85 procent, přičemž situace je nejhorší v subsaharské Africe, kde v roce 2004 žilo jen necelých 68 procent vzdělaných mladých lidí, ovšem žen jen 64 procenta. Podobně tristní stav platí i pro jižní Asii, kde ve stejném roce bylo jen 74,6 procent gramotných mladých lidí, ale žen jen 66,6 procent.

Jak je patrné z výše uvedeného, pokrok je mírný a regionálně diferencovaný. Prioritním cílem by se mělo stát celosvětové zavedení bezplatného základního vzdělání, neboť jde o neúměrně vysoké finanční břemeno, kladené především na rodiny v rozvojovém světě. Zároveň je třeba dbát na růst kvality výuky.

 

 Dětská práce  

Velkou překážkou základního vzdělání je dětská práce. Nejde o romantickou představu chlapce pracujícího s otcem na poli či v dílně a dívky točící se kolem matky v kuchyni. Dětská práce znamená negramotnost, žádné hry, pracovní úrazy, zničené zdraví a narušené společenské vazby.

Mezinárodní organizace práce (ILO) definuje ve svých konvencích dětskou práci jako ekonomickou aktivitu dětí, která negativně ovlivňuje jejich zdraví a duševní rozvoj nebo znemožňuje systematické vzdělávání. Jedná se o jakoukoliv práci dětí mladších 12 let, nebezpečnou práci 12 – 14 letých a o tzv. nejhorší formy dětské práce bez ohledu na věk dítěte. Tento fenomén postihoval v roce 2004 odhadem 218 milionů mladistvých, což odpovídalo asi 14 % všech dětí, 69 % z nich působí v zemědělství.

Ne ve všech státech je dětská práce zakázána, ale stále se vyskytuje i tam, kde mimo zákon postavena je. Zatímco její úplné potlačení je dlouhodobým cílem, nejhorší formy dětské práce by měly být odstraněny ihned. Zhruba tři čtvrtiny dětí jsou totiž zaměstnány v nebezpečných podmínkách, jakými jsou práce v dolech, práce se škodlivými chemikáliemi a nebezpečnou technikou, armáda (300.000 dětí), otroctví pro dluhy a jiné formy otroctví (5,7 milionu dětí) a sexuálního služby (1,8 milionu dětí). Ročně zahyne 22.000 dětí při pracovních úrazech.

Dětskou práci je obtížné vymýtit, protože mnozí zaměstnavatelé stále raději zaměstnávají lehce ovladatelné děti než dospělé. Děti stojí mimo systém bezpečnosti práce, odborů, jakéhokoli pojištění i mimo placení daní. Studie ILO ukázala, že ekonomický přínos zrušení zaměstnávání dětí by byl bezmála sedminásobkem jeho nákladů.


 

Ke stažení

náhled detska_prace.jpg
náhled divka_jde_pro_vodu.jpg

obrázek jpg skola_pod_stromem.jpg, 1.7 MB

Tam kde nejsou prostředky na výstavbu školní budovy, musí být výuka omezena jen na období sucha.

náhled skola_pod_stromem.jpg
V roce 2003 žilo v Německu, Francii, Řecku a Itálii dohromady 10,6 milionů dětí. Stejný počet jich v tomtéž roce celosvětově zesnulo. V naprosté většině těchto případů tomu šlo předejít. 4.cíl

4.cíl
Snížit dětskou úmrtnost

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze