Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Témata > Příliš vzdálené cíle > 8. cíl > 12. úkol

8. BUDOVAT SVĚTOVÉ PARTNERSTVÍ PRO ROZVOJ

Tam, kde se rozvojové cíle zaměřují na boj proti hladu a podvýživě, vzdělávání, přístup k pitné vodě, sanitárním zařízením apod., najdeme většinou velmi přesné časové termíny a kvantitativní indikátory měření úspěchu. Když se ovšem dostaneme k odpovědnosti bohatých zemí a jejich příspěvku k mezinárodnímu rozvoji, získáme jen velmi vágní formulace bez jasných kritérií k jejich naplňování a průběžné kontrole. Osmý cíl je vnímán jako jeden z nejdůležitějších, bez kterého není možno naplnit ty předchozí. Do rozvojových cílů se přitom dostal až jako poslední, po tlaku skupiny G 77 (sdružení zemí Jihu), která kritizovala rozvojové cíle jako paternalistické a západocentrické, bez jakékoli odpovědnosti ze strany bohatých zemí.

 

Úkol č. 12

Dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasných pravidlech, předvídatelnosti a absenci diskriminace, včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni.

OSN ve své zprávě World Economic Situation and Prospects udává, že v roce 2006 bylo převedeno z chudých zemí do bohatých o 683 miliard USD více než opačně. Je tedy zřejmé, že bohatými státy regulovaný, byť eufemisticky stále nazývaný volný, trh vede k dalšímu nárůstu chudoby v méně rozvinutých zemích. Jakkoli nám ekonomové tvrdí opak, fakta jasně ukazují, že chudé země financují náš rozvoj, stejně jako stále chudnoucí většina populace zajišťuje stále větší bohatství stále menšímu počtu supermajetných.

S Jihem jen výhodně

V obchodní politice nedošlo pro rozvojové země k žádnému posunu k lepšímu. Spíše naopak. Zástupci bohatých zemí v rámci Světové obchodní organizace (WTO) tlačí na země Jihu, aby ještě více liberalizovali své trhy a pouštěli na ně větší množství zboží importovaného ze Severu. Samy země rozvinutého Severu se přitom odmítají vzdát vlastních ochranářský cel a dovozních kvót, kterými chrání své trhy a které ve výsledku brání výrobcům z rozvojových zemí vyvézt své výrobky na trhy rozvinutých států a vydělat si tak tolik potřebné valuty. Naopak dotovaná produkce výrobků na Severu dále likviduje trhy na Jihu. Když pro sebe Jih požadoval stejná pravidla jako má Sever (tzv. reciprocita), bohaté země se svých výhod vzdát odmítly. Spolu s těmito jednáními v rámci WTO se zhroutil také mýtus, že obchodní organizace založená mimo OSN bude ve výstupech svých jednání efektivnější. Jediným pozitivním krokem v těchto jednáních je příslib bohatých zemí, že do roku 2013 odbourají dotace na vyvážené zemědělské produkty. Farmáři na Jihu mohou doufat, že bohaté země alespoň tentokrát dodrží slovo a že do té doby konkurenci dotovaného zboží přežijí.

Veřejné versus privátní

Problémem jednání na mezinárodní úrovni je, že se vedou mezi státy, kde ekonomickou politiku již neřídí vláda nýbrž tzv. volný trh a které se liberalizací zřekly národohospodářských nástrojů řízení. Proto nyní zástupcům států nezbývá, než hrát roli vyjednavačů velkých nadnárodních firem. Příkladem může být jednání Billa Clintona v zájmu Chiquity proti menším vývozcům banánů do EU, nebo jednání George Bushe v zájmu amerických farmaceutických firem proti levné výrobě léků proti AIDS.

 Nadnárodní korporace jsou dnes mocnější než většina států, stojí za 70 % celosvětového obchodu, nejsou nikomu odpovědné a v případě ekonomického selhání snadno získávají dotace na obnovu z peněz daňových poplatníků. Donutit obří koncerny k etickému chování není jednoduché a v posledních letech tolik zmiňovaná Společenská odpovědnost firem (CSR) se často ukazuje jako nedostatečná. Vzhledem k tomu, že v některých zemích chudého Jihu, kde nadnárodní firmy často operují, právní systém nevylučuje to, co na Severu výslovně zakazuje, je nezbytné zavést regulační prvky, které budou moci na principu mezinárodního práva vynutit na nadnárodních korporacích zákonné chování a dodržování minimálních právních, pracovních, zdravotních a environmentálních standardů.

 Moc nadnárodních korporací

- 30 největších prodejců potravin ovládá třetinu světového trhu s jídlem
- 5 společností kontroluje 90 % světového obchodu s obilím
- 6 společností kontroluje tři čtvrtiny globálního trhu s pesticidy

Zdroj: Action Aid – Power the Poor

 

Dotace na propouštění

Srovnání vládních dotací 8 společnostem v USA s počtem lidí, které propustily v letech 1990-1994.

  Obdržené dotace Zaměstnanost
GM $110.600.000 -104.000
IBM 58.000.000 -100.000
AT&T 35.000.000 -1.077
GE  25.400.000 -80.000
Amoco  23.600.000 -8.300
DuPont 15.200.000 -29.961
Motorola  15.100.000 +9.600
Citicorp  9.600.000  -15.700

Zdroj: Corporate Welfare Information Center

Mezinárodní daňové úniky

Odhadované úniky daní přes tzv. daňové ráje a offshore centra se odhadují, při předpokládaném 30% zdanění, na 250 miliard USD. Polovina těchto prostředků by bohatě stačila k odstranění nejzávažnějších nemocí. Přestože tento fakt je znám už dlouhou dobu, jen málo zemí se s tím snaží něco dělat. Daňové ráje nepatří mezi světové mocnosti, takže by bezpochyby respektovaly mezinárodně přijatá pravidla. K takovému kroku však schází mezinárodní konsensus. Autoritářským vládám tento systém nevadí, v mnoha demokratických zemích pak firemní lobby tlačí proti přijetí odpovídající legislativy a jiné demokratické země rády využívají offshore teritoria k financování tajných operací.

Celosvětově existuje přes sedm desítek offshore center, několik z nich i v EU – Amsterodam, London City, Budapešť a mnohé ostrovy. Firmy, které pro svoje finanční transakce používají offshore centra a ‚šetří‘ tak na daních, zároveň ochuzují státní rozpočet svých vlastních zemí a přesunují tím daňovou zátěž z právnických osob na fyzické. Zákonitým důsledkem je, že důchodové, zdravotní a sociální systémy se ocitají v krizi.

V poslední době daňové úniky tohoto druhu nejsou doménou pouze právnických osob. Důkazem je aféra německých superbohatých manažerů a šéfů velkých státních podniků, kteří ukrývali své příjmy v Lichtenštejnsku. Pokud by se takovýto trend šířil dál, placení daní by zůstalo jenom na chudých. 

 Daně pro rozvoj 

Daň z měnových operací
Jeden z nástrojů financování Rozvojových cílů tisíciletí by mohlo představovat zdanění měnových operací (Currency Transactions Tax - CTT). Obrat obchodu s měnami činí denně 1,9 bilionu USD. Z 95 % se ale jedná o čistě spekulativní operace. Kdyby se mezinárodní společenství dokázalo shodnout na jejich zdanění, mohly by získané prostředky pokrýt náklady rozvojové pomoci. Zároveň by se omezila četnost nebezpečných spekulací, jež v minulosti zavinily mnohé hospodářské krize.
Tento návrh je nápadem nositele Nobelovy ceny J. Tobina (tzv. Tobinova daň), který původně uvažoval o 1% zdanění. Dnešní jednání o zavedení CTT se vedou o sazbách ve výši 0,05-0,1 %. Celosvětové zavedení této daně by kromě redukce spekulativních operací přineslo 75 - 200 miliard USD ročně! První zemí, která uzákonila CTT ve prospěch rozvojové spolupráce, se v roce 2004 stala Belgie.

Zdanění letecké dopravy
Dalším nástrojem je zdanění letecké dopravy, která využívá mnoha daňových úlev, způsobuje velké znečištění a chudým přináší minimální prospěch. EU v roce 2005 schválila možnost zdanění letenek a využití těchto výnosů pro financování oficiální rozvojové spolupráce. První země, které toto zdanění zavedly, byly v roce 2006 Francie a Gabun. Zdanění se pohybuje ve výši 1-40 € za letenku podle délky letu.

Těžké dobré vládnutí

V takové situaci není divu, že volání po vágně koncipovaném dobrém vládnutí připadá mnohým expertům jako pokrytectví. Podle definice OECD se dobrým vládnutím myslí především široký a multidimenzionální proces, zahrnující demokracii, lidská práva, participaci občanů a funkční právní systém. Ovšem dobré vládnutí je především sou-organizace vztahů mezi lidmi, společenstvími a přírodou. Je to maximum jednoty v maximu různosti.

Na půdě evropské nevládní platformy rozvojové spolupráce vznikl dokument Čí vládnutí, který shrnuje základní problémy dobrého vládnutí, jak je definuje Evropská komise v rámci implementace 4. Evropského rozvojového fondu. Velmi správně mimo jiné ukazuje na to, že tento dokument je ve svých slovech odlišný od toho, jak sám vznikl a jak je uplatňován. Problémy s vládnutím v Evropě a v rozvojovém světě jsou příliš důležité na to, aby byly používány k prosazování krátkodobých ekonomických a bezpečnostních zájmů EU. V době, kdy i v Evropě stále více občanů cítí propast mezi sebou a světem politiky, je důležité, abychom se konečně poučili ze společné diskuse o vládnutí.

Nesmí chybět ani zohlednění vztahu mezi vládnutím a oprávněnými požadavky občanů na státní správu. Na základě našich kulturních tradic a zkušeností se musíme pokusit vyvinout takový systém, který bude postaven na principu VŠECH lidských práv, transparentnosti a odpovědnosti. 

Ke stažení

PDF bota.pdf, 1.2 MB

Kdo dostane kolik za mé sportovní boty?

PDF dziny.pdf, 1.2 MB

Kdo dostane kolik za mé džíny?

V roce 2003 žilo v Německu, Francii, Řecku a Itálii dohromady 10,6 milionů dětí. Stejný počet jich v tomtéž roce celosvětově zesnulo. V naprosté většině těchto případů tomu šlo předejít. 4.cíl

4.cíl
Snížit dětskou úmrtnost

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze