Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Témata > Příliš vzdálené cíle > 8. cíl > 13. úkol

8. BUDOVAT SVĚTOVÉ PARTNERSTVÍ PRO ROZVOJ

 

Úkol č. 13

Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí - umožnění vývozu na rozvinuté trhy bez zatížení cly a dovozními kvótami ; odpuštění dluhů nejvíce zadluženým chudým zemím a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke snížení chudoby.

Světový obchod roste jako nikdy předtím. Hodnota světových exportů zboží a služeb se téměř zdvojnásobila - ze 7.700 miliard USD v roce 2001 na 14.800 miliard USD v roce 2006. Zatímco podíl rozvojových zemí stoupl na nebývalých 36 %, podíl 50 nejchudších zemí stagnuje na 0,5 %.

Obchod s rozvojem

Rostoucí síla ekonomik Jihu, především zemí skupiny G5 (Brazílie, Čína, Indie, Jihoafrická republika, Mexiko) částečně omezila mocenské postavení EU a USA ve Světové obchodní organizaci (WTO). Po té, co se bohaté státy snažily prosazovat další otevírání trhů rozvojových zemí pro své zboží a služby, aniž byly ochotny zpřístupnit vlastní trhy rozvojovým zemím, redukovat své dotace do zemědělské výroby a dovozní restrikce, došlo k zablokování jednání v WTO a prakticky k jeho zhroucení. Ani další separátní jednání mezi hlavními hráči nevedla k řešení. EU a USA nejsou stále ochotni přistoupit na podmínky volného trhu a prosazují jednostranně výhodnou ekonomickou politiku.

Po krachu jednání WTO dochází k přesunu na bilaterální a mezi-regionální vyjednávání. Příkladem jsou Dohody o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreements - EPAs), které upravují ekonomickou spolupráci EU se zeměmi skupiny Afriky, Karibiku a Tichomoří (ACP).

Tradičně nejhorší dopad na situaci lidí v rozvojových zemích má nerovně nastavený obchod se zemědělskými produkty. Vysoce dotované potraviny, které jsou vyváženy na nechráněné trhy chudých zemí, především sušené mléko, rajčata, cukr nebo kuřecí maso, poškozují rozvojové trhy a likvidují místní malé i střední farmáře. V roce 2005 tyto dotace v zemích OECD dosáhly 225 miliard USD.

 Evropské rozvojové dohody 

Lomé – Cotonou – EPAs
Evropské hospodářské společenství a později Evropská unie od 70. let řídila svůj ekonomicko-rozvojový přístup k bývalým koloniím v Africe, Karibiku a Tichomoří (ACP) dle preferenčních dohod z Lomé (hlavní město Toga). Podle těchto úmluv měly rozvojové země zvýhodněný přístup na evropské trhy a byla jim též poskytována zvláštní ekonomická podpora.

Přijetím nové dohody z Cotonou (hlavní město Beninu) EU v roce 2000 více méně potvrdila dohody z Lomé a jejich působnost prodloužila do roku 2007. Rozhovory o EPAs otevřely otázku tzv. reciprocity, tedy ústupků na obou stranách a nejen na straně chudých zemí. Dohody vedoucí k větší otevřenosti trhů rozvojových zemí pro zboží z EU by v praxi totiž znamenaly omezení rozhodovacích pravomocí rozvojových zemí na úkor firem z EU, omezení příjmů zemí a tzv. ochranu investic, která v praxi znamená, že za chyby evropských firem by platili daňoví poplatníci z chudých zemí. Ty samé výhody by sice mohly využívat i firmy z Jihu v Evropě, ale to není realistické. EU se navíc nechce v brzké době vzdát vývozu dotovaných produktů. 

  

V roce 2007 jsme byli svědky dramatického nárůstu cen, které vedly na jedné straně k obrovským příjmům – především u zemí vyvážejících ropu, na druhé straně k obrovským těžkostem v zemích, které jsou závislé na dovozu klíčových komodit – ropy a potravin. Podle FAO musely rozvojové země na přelomu 2007/2008 vydat na dovoz obilí rekordních 52 miliard USD. Důvodem jsou především spekulativní nákupy a poptávka po surovinách na biopaliva. To způsobuje nedostatek potravin a nepokoje. FAO udává, že 36 zemí se nachází v akutní potravinové krizi a potřebuje vnější pomoc.

Proto je třeba, aby byly v nových jednáních WTO brány na zřetel potřeby chudých zemí, především v jejich politice cel a při ochraně lokálních trhů hlavně s ohledem na zemědělské produkty zajišťující potravinovou suverenitu. Jednání by měla vést k vyrovnanému postavení na mezinárodním trhu a k zajištění politického prostoru pro definování vlastních hospodářských politik a následně pak i politiky rozvoje a boje s chudobou. Totéž platí i pro jednání v rámci EU – země ACP (Afrika, Karibik, Tichomoří). V těch by měly být zohledněny především potřeby rozvojových zemí a nikoli jen snahy o rozšiřování exportních možností pro země EU. Nezbytností je omezení dotací na vyvážené zemědělské produkty v bohatých zemí.

 Fair Trade – Kam trh nemůže

Přes proklamace o společenské odpovědnosti nadnárodních korporací zůstává Fair Trade jediným systémovým opatřením, které spotřebiteli garantuje kvalitní zboží z rozvojových zemí, nezatížené kriminálním jednáním, nebezpečnými látkami či devastací přírody. Fair Trade je systém obchodu, který zajišťuje pravedlivější dělení zisku v celém řetězci od výrobce až po maloprodejce. Podle asociace Fair Trade organizací FINE je cílem spravedlivého obchodu především:

  • Zlepšit životní podmínky producentů v rozvojových zemích zkvalitněním jejich přístupu na bohaté trhy, posílením organizací prvovýrobců, vykupováním za lepší ceny a dlouhodobým obchodním partnerstvím.
  • Zamezit zaměstnávání lidských otroků, často dětí, a zajistit pro všechny zúčastněné důstojné pracovní podmínky
  • Podporovat příležitosti rozvoje znevýhodněných producentů, zvláště žen a marginalizovaných skupin
  • Zvyšovat uvědomění mezi spotřebiteli v zemích bohatého Severu o negativním dopadu mezinárodního obchodu na producenty tak, aby mohli využívat svou kupní sílu pozitivněji.
  • Vést kampaně za změny v pravidlech a praktikách konvenčního mezinárodního obchodu.

Členové Fair Trade musí dodržovat pracovní podmínky dle konvencí Mezinárodní organizace práce a v oblasti pěstování a zpracování potravin i příslušná pravidla Světové zdravotnické organizace. Stále větší část Fair Trade produkce má také certifikát Bio. Kontrolu Fair Trade zajišťuje certifikační agentura FLO.

více viz: www.fair-bio.cz

 

Rozvojová spolupráce roste i neroste

Prostředky oficiální rozvojové spolupráce (ODA - Official Development Assistance) se mezi lety 2002 a 2006 téměř zdvojnásobily, když vzrostly z 58 miliard USD na 104. Optimismu ovšem brání fakt, že za velkou částí stojí odpouštění dluhů, především těch nelegitimních, poskytnutých diktaturám v Nigérii a Iráku. Podle zprávy Světové banky z roku 2007 se v ODA také objevují nové položky, které by ještě v 70. a 80. letech nebyly posuzovány jako rozvojová pomoc. A již tradičně jsou do rozvojové spolupráce zahrnovány položky jako podpora uprchlíků v dárcovských zemích či stipendia pro zahraniční studenty, která jsou fakticky podporou domácích vysokých škol, dále odborné studie apod. Jens Martens z Global Policy Forum proto doporučuje mluvit spíše o tzv. Oficiálním rozvojovém transferu (ODT – Official Development Transfer), který by měl zahrnovat pouze peníze či materiál, které skutečně dorazí do cílové země. Podle jeho propočtů tvoří tato část jen kolem 50 % ODA.

Rozvojová spolupráce se zlepšuje i nezlepšuje

Pařížská deklarace a fórum v Akkře (hlavní město Ghany) řeší problematiku efektivity využívání rozvojové spolupráce. Je to potřeba, protože právě efektivita je častým terčem kritiky, a to až do extrémního tvrzení některých, že nejlepší pomoc je nepomáhat vůbec – což je samozřejmě naivní a zjednodušující. Nicméně je nutné připustit, že některé kroky rozvojové pomoci vedly skutečně k fatálním důsledkům.

Například ředitel Khan z FAO upozorňuje, že tzv. Zelená revoluce, která měla za pomoci chemické a mechanizační intenzifikace industrializovat zemědělství, zklamala a rozvojový venkov je dnes chudší než kdykoli předtím.

Nová Zelená GMO revoluce, pod vedením Rockefellerovi a Gatesovi nadace, která díky geneticky modifikovaným plodinám slibuje nárůsty sklizní, je další nebezpečnou slepou uličkou. Na jedné straně totiž působí další nárůst závislosti Jihu na agrochemických nadnárodních společnostech, na straně druhé nikdo přesně neví, co v dlouhodobém horizontu pěstování a konzumace geneticky modifikovaných plodin způsobí.

Studie Baylissové a McKinleye pro UNDP pak ukazuje, že privatizace je široce rozšířeným neúspěchem nejen pokud jde o vodu a sanitární zařízení, ale i v energetice, na níž závisí splnění mnoha dalších MDGs.

Dostatečně nedostatečná

Během Monterreyského konsensu bylo dohodnuto, že rozvinuté země budou dávat v rámci ODA 0,15 - 0,20 % HND nejchudším a nejméně rozvinutým zemím (LDCs) což je 21 – 29 % z celkové ODA. Nejen že mnohé bohaté země se pohybují jen kolem dolní hranice zmíněné částky – např. USA, Japonska, Česká republika – ale jsou i daleko od toho, aby přispívaly na rozvoj nejchudších daným procentuálním podílem. Česká republika přispívala z celkové ODA na nejméně rozvinuté země v roce 2004 - 14,9 %, 2005 - 8 % a 2006 - 12,8 %. Naopak i Česká republika přispívá pravidelně do zemí, které patří mezi deset nejpopulárnějších zemí mezi donory.

Bohaté donorské země si mohou vybírat, kam jejich peníze určené na ODA poplynou. Často své prostředky investují tak, aby zároveň prosadily svoje geopolitické, ekonomické či surovinové zájmy. Globální prostředky pro rozvojovou spolupráci tak velmi často směřují do určité, pro dárce zajímavé, skupiny zemí. Nejchudší země (LDCs), které nemají na oplátku za rozvojovou spolupráci co nabídnout, zůstávají většinou zanedbané. Ve výsledku pak není rozvojová pomoc využita ve prospěch skutečnému rozvoji, ani z ní neprofitují ti nejchudší.

Je důležité, aby si vlády donorských zemí odpověděly na otázku, zda je pro ně v rámci rozvojové spolupráce důležitější soustředit se na vlastní krátkodobé výhody, které ze strategicky vhodně investované ODA bezpochyby plynou, či na skutečný a udržitelný rozvoj těch nejpotřebnějších, který naopak může přinést výhody v horizontu dlouhodobém.

Ke stažení

obrázek jpg pomer_dotace_oddluzeni_varianta_2.jpg, 908 kB

Poměry mezi celkovou ODA, ODT a oddlužením 2002-2006. Varianta 2.

náhled pomer_dotace_oddluzeni_varianta_2.jpg

obrázek jpg pomer_dotace_oddluzeni.jpg, 1 MB

Poměry mezi celkovou ODA, ODT a oddlužením 2002-2006.

náhled pomer_dotace_oddluzeni.jpg

obrázek jpg pomer_dotaci_zemedelstvi_rozvoj.jpg, 538 kB

Poměr mezi dotacemi do zemědělství a rozvojovou pomocí v roce 2005.

náhled pomer_dotaci_zemedelstvi_rozvoj.jpg
náhled ukol13_ruce.jpg
náhled wolfensohn_strip.jpg
Každoročně umírají na světě až tři miliony lidí na malárii, z čehož více než 90 % připadá na africký kontinent. 6.cíl

6.cíl
Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze