Cesta k textu na webu --> www.ceskoprotichudobe.cz > Témata > Příliš vzdálené cíle > 8. cíl > 15. úkol

8. BUDOVAT SVĚTOVÉ PARTNERSTVÍ PRO ROZVOJ

 

Úkol č. 15

Komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření, s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu u zadlužených zemí.

Mnoho nejchudších zemí i zemí se středními příjmy se potýká s ohromným břemenem dluhové zátěže. Globální partnerství pro rozvoj proto požaduje výrazné snížení jejich zadlužení. Velká část dluhů vznikla v sedmdesátých letech 20. století, v době válek na Středním východě, které způsobily enormní nárůst cen ropy, což následně vedlo k poklesu cen komodit, na jejichž vývozu byly chudé země závislé. Část dluhů vznikla i špatným plánováním či hospodařením zkorumpovaných vlád. Také atmosféra studené války v 60. - 80. letech minulého století byla pro růst nesplatitelných dluhů velmi příznivá. Diktátorské režimy rozvojových zemí v té době velmi lehce získávaly půjčky od soupeřících států kapitalistického a komunistického bloku, které takto šířily svůj mocenský vliv v rozvojovém světě. Mnohé z takto získaných peněz přitom nikdy nebyly použity na aktivní boj s chudobou a namísto toho byly investovány do megalomanských a často finančně nevratných projektů. Věřitelské vlády si toho byly vědomy a přesto vznik těchto nesmyslných a nelegitimních dluhů podporovaly. Dramatický nárůst zadlužení pak v 80. letech způsobil americký program nukleárních hvězdných válek, na který si prezident Reagan půjčil ohromné množství prostředků, což způsobilo celosvětový nárůst úrokových sazeb. Z důsledků tohoto zbrojního šílenství se dosud nevzpamatovaly rozvojové země ani USA.

Nelegitimní dluhy

Nelegitimní či zavrženíhodné dluhy jsou úvěry:

  1. které byly poskytnuté bez souhlasu obyvatelstva přijímatelské země nebo v rozporu s právním řádem země (to se týká zejména nedemokratických režimů),
  2. které nepřinesly obyvatelstvu žádný prokazatelný užitek
  3. při jejichž poskytování si věřitelé byli vědomi obou výše uvedených bodů.

Příkladem je nelegitimní dluh Iráku vůči ČR, který činil 4 miliardy Kč, ale jen 100 milionů z toho bylo na civilní dodávky. Vzhledem k jasné a zřejmé zločinnosti Husajnova režimu byl tento dluh nelegitimní už v době půjčky a je nemorální požadovat po Iráčanech, aby nám platili za to, že jsme podporovali jejich útlak.

 


V roce 2004 byl dluh Nigerie stále ještě 36 miliard USD a to poté, co věřitelům již splatila 35 miliard USD z úvěru, který činil 15 miliard USD.

Centrum pro aplikovanou etiku, Linköpings University, 2006

 

Nesmyslné dluhy

Mnoho vlád se pod tlakem bohatých zemí pustilo do nesmyslných projektů. Příkladem je stavba jaderné elektrárny Bataan na Filipínách v tektonicky aktivní oblasti poblíž vulkánu Pinatubo. Diktátor Marcos podporovaný Západem se ve spolupráci s komisí pro atomovou energii USA pustil do stavby jaderné elektrárny. Zakázku získala firma Westinghouse za ‚komisní poplatek‘ 70.000 USD Marcosovu zprostředkovateli a úvěr poskytla americká Export-Import Bank. Původně plánované 2,3 miliardy USD byly překročeny dvakrát a reaktory nebyly nikdy spuštěny. Filipíny dodnes splácí 200.000 USD denně.

Podobně nesmyslnými zakázkami, které často zprostředkovali tzv. mezinárodní experti, si bohaté země zajišťují vliv a politickou i ekonomickou kontrolu.

Pomalý postup

Dluhy nezávislých států se dnes řeší především na dvou uzavřených neveřejných fórech. Pařížský klub je neformální platformou nejbohatších věřitelských států, jehož zasedání se účastní coby poradce rovněž Mezinárodní měnový fond. Londýnský klub shromažďuje největší soukromé věřitele. Zadlužené země na půdě těchto klubů sice mohou předložit návrhy řešení, ale další jednání a rozhodování se konají za zavřenými dveřmi.

Součástí mezinárodního úsilí o řešení dluhové krize je Iniciativa nejvíce zadlužených zemí (Heavily Indebted Poor Countries – HIPC Iniciative). Již v roce 1996 přislíbily Světová banka a Mezinárodní měnový fond oddlužení 41 zemím v rámci iniciativy HIPC. Příkladem občanské iniciativy je kampaň za oddlužení Jubilee / Milostivé léto, které skrze osvětu veřejnosti získalo podporu a podpis petice za oddlužení od 22 milionů lidí. Země G8 na svém zasedání v Kolíně nad Rýnem v roce 1999 přislíbily odpuštění dluhu ve výši 100 miliard USD. Během devíti let do roku 2005 se podařilo dosáhnout oddlužení 18 zemí HIPC (tj. pouze 22 % nejchudších zemí) ve výši přibližně čtvrtiny přislíbené částky (počítáno z nominálního dluhu). Vzhledem k zoufalému stavu zadlužených zemí a pod mezinárodním tlakem veřejnosti vznikla nová iniciativa – Multilateral Debt Relief Iniciative (MDRI). Ta již s větší efektivitou oddlužuje nejen HIPC země, ale i další chudé státy. Jedná se však jen o oddlužení ze strany IMF, IDA (rozvojová banka Světové banky) a Africké rozvojové banky (také součást skupiny Světové banky) nikoli od vlád jednotlivých věřitelských zemí či bank. Později se pod tlakem kritiky připojila i Interamerická rozvojová banka Světové banky.

Problematické nadále zůstávají podmínky, která v neoliberálním duchu omezují roli států a tím i možnost boje s chudobou. Dalším neřešeným problémem je tzv. udržitelnost dluhu, která by měla zajistit rovné postavení mezi oficiálními věřiteli a dlužníky a rozdělit mezi ně rovnou míru odpovědnosti.

Nelegitimní dluhy by měly být odpuštěny všem zemím v plné míře. Ve státech, kde není možno zajistit transparentní nakládání s prostředky, by měly být vytvořeny výměnné fondy (swap), z nichž budou financovány projekty pod mezinárodní a občanskou kontrolou a oddlužení bude záviset na způsobu jejich čerpání.

Transparentnost a odpovědnost

Velkým problémem zůstává další nezodpovědné přijímání i poskytování úvěrů. Aby bylo do budoucna zabráněno neodpovědnému úvěrování a netransparentnosti, je třeba nastolit nové vztahy mezi suverénními dlužníky a věřiteli. K tomu by měly sloužit dluhové arbitráže či soudy, které by vedle legitimity dluhů a splátkového kalendáře posuzovaly také základní finanční požadavky k udržení rozvoje státu – sociální výdaje, náklady zdravotnictví, školství, potravinová bezpečnost, veřejné služby a přístup k pitné vodě, péče o základní infrastrukturu atd.

Věřitelské státy, jako Česká republika, by měly přijmout na národní úrovni patřičné zákony, které budou jednoznačně definovat podmínky poskytování úvěrů a státních garancí. Kromě smysluplnosti projektů musí zohledňovat i politickou situaci a riziko využití těchto prostředků proti zájmům obyvatelstva. Jedině tak lze vybřednout ze začarovaného kruhu astronomické zadluženosti.
 

 Lesk a bída mikroúvěrů Na principu sociálního družstevního bankovnictví vznikl v rozvojových zemích systém tzv. mikrofinancování, který nově otevřel možnost úvěrů také chudým lidem a drobným podnikatelům. Mikroúvěry jsou zaměřeny na komunitní rozvoj, pomáhají budovat nová pracovní místa a posilují postavení žen. Jejich úroky činí 7 – 20 % a jsou poskytovány na produktivní činnost, včetně zajištění vzdělání. Typickou uživatelkou mikroúvěru může být například 30-letá žena z Bangladéše, která si za půjčené peníze koupí šicí stroj a zajistí si tak stabilní příjem. V posledních letech mikroúvěr skutečně mnoha lidem pomohl k založení vlastního drobného podnikání a následně k vybřednutí z té nejhorší chudoby. Je ovšem otázkou, nakolik je efektivní podporovat stovky žen v jedné lokalitě, které samostatně šijí oblečení na svém stroji, konkurují si v jeho prodeji a snaží se o zajištění dostatečné odběratelské sítě. Z dlouhodobého hlediska se ukazuje lepší myšlenka podpory vzniku družstev, která by takové ženy zaměstnávala.
 
Mikroúvěry v sobě skrývají i mnohá nebezpečí. Velké banky a podnikatelé pochopili, že jejich poskytování lze velmi snadno a lukrativně využít. Proto vzniká množství organizací a internetových portálů, které nabízejí velmi slušné úrokové výnosy těm, kteří jsou ochotni půjčit lidem v chudých zemích. Úrokové sazby těchto mezinárodních lichvářů se pohybují od 60 % výše a kolem poloviny prostředků jde na spotřební úvěry. U nás tuto formu podnikání představuje portál MyElen.com.
Decentralizované družstevní bankovnictví s vysokým podílem spolurozhodování komunity je zásadním předpokladem pro úspěch mikrofinančnictví, tedy nejen mikroúvěrů, ale i nezbytného mikrospoření a mikropojištění. Taková forma komunitárního finančnictví musí být nezbytně doprovázena vzděláváním a poradenstvím. Dobrým příkladem podpory tohoto druhu mikrofinancí je například mezinárodní organizace Oikocredit.

Zdroj: microcapitalmonitor.com, Stanford Social Innovation Review

 

Ke stažení

náhled insolvencni_rizeni.jpg
V roce 2003 žilo v Německu, Francii, Řecku a Itálii dohromady 10,6 milionů dětí. Stejný počet jich v tomtéž roce celosvětově zesnulo. V naprosté většině těchto případů tomu šlo předejít. 4.cíl

4.cíl
Snížit dětskou úmrtnost

Obrázky k cílům MDG jsou práce studentů Střední grafické školy Hollar v Praze